Frankfurt se mění a Češi mohli být trochu odvážnější

Druhý den Frankfurtského knižního veletrhu nás přivítal počasím, které jako by se rozhodlo připomenout, že léto už definitivně skončilo. Teplota klesla téměř o dvacet stupňů, venku začalo pořádně pršet a celé výstaviště se během chvíle proměnilo v jedno obrovské mraveniště.

A zatímco jsme mezi jednotlivými schůzkami nabírali kilometry, začal jsem si ještě intenzivněji všímat změn, kterými největší knižní veletrh na světě prochází.

Frankfurt už dávno není jen místem, kde se prodávají knižní licence

První výraznou změnou je atmosféra celého veletrhu. Déšť vyhnal návštěvníky z venkovních prostor do hal a chodeb, takže máte pocit, že se počet lidí proti předchozímu dni snad zdvojnásobil. Všude je plno, jednotlivé průchody jsou přeplněné a dostat se z jednoho konce výstaviště na druhý představuje docela slušnou sportovní disciplínu.

Zaujalo mě ale ještě něco jiného. Letos zde potkáváme nezvykle velké množství mladých lidí a studentů, kteří v minulosti nebývali ve čtvrtek tak výrazně zastoupeni. Je vidět, že se veletrh stále více otevírá běžným návštěvníkům, a to i během prvních dnů, které historicky patřily hlavně odborné veřejnosti.

S tím souvisí další proměna, kterou vnímám jednoznačně pozitivně. Frankfurt se postupně mění z tradičního obchodního veletrhu na událost, která stále výrazněji připomíná knižní festival. Letos je tento posun patrnější než kdykoliv dříve.

Přibylo doprovodného programu, prodejců a stánků, které byste si dokázali představit třeba na klasickém Comic-Conu. Najdete zde obrovské množství merche, tematických produktů a nejrůznějších předmětů spojených s populárními knižními světy. A proměňují se i samotné expozice nakladatelství.

Stánky, které v minulosti fungovaly téměř výhradně jako místa pro obchodní jednání a domlouvání licencí, dnes stále více připomínají knihkupectví. Na informačních pultech se nepředávají pouze podklady ke schůzkám, ale také se prodávají knihy. Návštěvník už nemusí být pouze profesionálem z knižního oboru, aby zde našel něco zajímavého.

Celé akci to dodává úplně jinou dynamiku. A mně se tento směr líbí. Frankfurt si zachovává svůj obrovský obchodní význam, ale dokáže nabídnout stále více i lidem, kteří sem přijeli jednoduše proto, že milují knihy.

Národní stánky mohou být fantastickou podporou malých nakladatelů

Samostatnou kapitolou jsou národní expozice. Jejich podoba, rozsah a fungování do značné míry odrážejí kulturní politiku jednotlivých států, jejich ambice a způsob, jakým chtějí svou literaturu představovat světu.

Kdybychom chtěli podrobně rozebrat každou zemi, mohli bychom napsat dalších padesát článků. A já bych k tomu potřeboval minimálně dvacet odborníků, kteří se jednotlivým knižním trhům věnují. Na veletrhu jsou zastoupeny země, o jejichž literární produkci a fungování tamního nakladatelského světa nevím téměř nic. A právě to je na Frankfurtu fascinující.

Rozdíly mezi jednotlivými národními stánky jsou ovšem obrovské. Některé působí téměř mrtvě. Najdete na nich minimum knih, nevidíte probíhající obchodní jednání a máte pocit, že zde stojí hlavně proto, že někdo kdysi rozhodl, že by daná země měla mít na veletrhu své zastoupení.

A pak jsou tu expozice, které fungují naprosto fantasticky.

Mým dlouhodobým favoritem je Tchaj-wan. Jeho národní stánek mě baví už řadu let. Vždy zde byli skvělí, aktivní a perfektně připravení lidé, kteří dokázali reprezentovat jednotlivé nakladatele a jejich produkci. Všechno mělo smysl, nabídka byla zajímavá a jednotlivé tituly byly kvalitně představené. My sami jsme zde v minulosti některé knihy koupili nebo domluvili zajímavé spolupráce.

Osobně mám nejraději koncept, kdy národní expozice představuje společné zastoupení jednotlivých nakladatelství. Poskytuje jim prostor pro prezentaci knih, zázemí pro obchodní schůzky a podporu při navazování kontaktů se zahraničními partnery.

Menší nakladatelství to mají při účasti na podobných akcích nesmírně složité. Samotná cesta na veletrh, ubytování, pronájem prostoru a veškerá související organizace představují nemalé náklady. A tím komplikace nekončí. Menší hráči mají mnohdy složitější pozici i při domlouvání schůzek, protože jejich značky nejsou v zahraničí dostatečně známé a kontakty se navazují roky.

Společný národní stánek může tyto překážky výrazně omezit. Poskytne profesionální zázemí, pomůže s prezentací a vytvoří prostředí, ve kterém mohou nakladatelé obchodovat. A pokud funguje tak dobře jako ten tchajwanský, může přinášet naprosto konkrétní výsledky.

Skvěle připravení nakladatelé, organizační punk a nedobrovolné kardio

Pokud bych měl zhodnotit naše letošní obchodní schůzky, jsem příjemně překvapený. Nakladatelé byli výborně připravení, představovali relevantní tituly a celkově jsem měl z jednotlivých jednání hodně dobrý pocit. V tomto směru se letošní Frankfurt povedl.

Organizačně už to bylo trochu divočejší. Celý letošní veletrh se totiž nese v duchu určitých zmatků. A než se někdo začne ptát, zda to náhodou nesouvisí s výraznějším českým zastoupením, tak vás uklidním. Tohle je čistá náhoda!

Několik týdnů před zahájením veletrhu se ukázalo, že jednu z důležitých hal nebude možné kvůli závažným technickým problémům využít. Organizátoři tak museli poměrně narychlo přeskládat velkou část výstaviště a změnit původní rozmístění jednotlivých expozic.

Výsledkem byla trochu punková organizace, která se projevila i v orientaci návštěvníků. Některá místa a prostory pro schůzky nebyly správně označené, takže lidé bloudili a hledali, kde mají být. Podobné věci se samozřejmě mohou stát, ale při takto obrovské akci dokážou pořádně zkomplikovat program.

A dnes jsem měl chvílemi pocit, že se nám vesmír rozhodl dopřát trochu pohybu navíc.

Naše schůzky byly naplánované tak, že jsme se mezi nimi museli přesouvat prakticky napříč celým areálem. A protože času na přesuny bylo minimum, v podstatě jsme neměli šanci dorazit včas. Půlhodinová jednání se tak zkracovala na ještě kratší intervaly a my jsme neustále někam spěchali.

(nejen) Poláci pochopili, že obchodní vztahy se budují i u skleničky. Češi trochu zůstali na pobřeží

Frankfurtský veletrh má ještě jednu tradici, kterou mám nesmírně rád a můžete ji znát i z jiných veletrhů (myšleno neknižních). Kolem páté, případně půl šesté odpoledne, se začíná atmosféra jednotlivých národních stánků výrazně proměňovat.

Obchodní schůzky postupně končí a přichází čas na neformální setkávání. Na stolech se objevuje víno, pivo, nejrůznější národní nápoje a drobné občerstvení. Lidé se baví, seznamují, pokračují v debatách z předchozích jednání nebo jednoduše tráví čas s kolegy z celého světa.

Je to jedna z věcí, které k Frankfurtu neodmyslitelně patří. A troufám si říct, že se na ni řada návštěvníků těší stejně jako na samotné schůzky.

Dnes jsme navštívili polský národní stánek, který bych chtěl vyzdvihnout. Naši sousedé ho mají tradičně výborně připravený a dokážou vytvořit příjemné, otevřené prostředí pro obchodní partnery i další návštěvníky. Funguje to skvěle a zaslouží si za to velkou pochvalu.

A pak jsem se podíval směrem k našemu českému stánku. Česká prezentace letos pracuje s motivem země na pobřeží, což považuji za chytrý a zajímavý koncept. Má nápad, dá se s ním kreativně pracovat a dokáže vzbudit pozornost.

Jen mám trochu pocit, že jsme na tom pomyslném pobřeží zůstali až příliš osamocení.

Zatímco u sousedů probíhalo živé neformální setkání a zhruba tři stovky lidí se bavily, ochutnávaly občerstvení a užívaly si atmosféru, na českém stánku se nedělo téměř nic podobného. Probíhala zde beseda, což je pochopitelně naprosto v pořádku. Jen o nějakých deset metrů vedle se odehrávala úplně jiná společenská událost.

A mně to přišlo jako škoda. Trochu jsme se měli utrhnout ze řetězu!

Dovedl bych si představit, že se každý večer mezi návštěvníky veletrhu ponese jednoduchá informace: Pojďme na český stánek, mají tam výborné pivo!

Ano, vím, že Česká republika přijela do Frankfurtu prezentovat svou literaturu. A je správné, že jsou knihy, autoři a jejich tvorba v centru pozornosti. Jen bychom neměli zapomínat, že máme světu co nabídnout i mimo knižní produkci.

Podobná neformální setkání mohou být skvělým způsobem, jak navázat vztahy, představit naši kulturu a vytvořit kolem české expozice atmosféru, na kterou budou návštěvníci vzpomínat. Nemusí jít o žádnou obrovskou produkci. Někdy stačí dobré pivo, trochu občerstvení a otevřené dveře.

Dnes večer mi tento kontrast připadal trochu podivný. Zvlášť když jsme měli přímo před očima příklad, jak přirozeně to může fungovat.

Frankfurt se mění a mně se tenhle směr líbí

Tím bych svůj report z druhého dne pomalu uzavřel. Frankfurt letos ukazuje, že dokáže být stále více otevřený běžným návštěvníkům a že se tradiční obchodní veletrh může přirozeně proměňovat v mnohem širší knižní událost.

Pro nás zůstávají nejdůležitější obchodní schůzky, hledání zajímavých titulů a budování vztahů se zahraničními nakladateli. Ale baví mě sledovat i všechno ostatní. Od fungování národních expozic přes proměnu jednotlivých stánků až po atmosféru, která se na výstavišti vytváří.

Doufám, že vás moje malé nahlédnutí do zákulisí Frankfurtského knižního veletrhu bavilo.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.