Česko ovládlo Frankfurt. Jak vypadá největší knižní veletrh světa zevnitř?

Máme za sebou první den knižního veletrhu ve Frankfurtu. A protože si svých čtenářů vážím a vím, že máte rádi knihy, pojďme se společně podívat trochu do zákulisí. Letošní ročník je totiž pro Českou republiku naprosto výjimečný. Sedám tedy k PC a odkládám si své postřehy. Snad vás budou bavit.

Česko je ve Frankfurtu vidět. A další podobná šance nemusí dlouho přijít

Česká republika je letos čestným hostem Frankfurtského knižního veletrhu. Je to unikátní příležitost, která se klidně nemusí dalších dvacet nebo třicet let opakovat. Třeba už u toho ani nebudu, takže jsem rád, že jsem tady. A je samozřejmě dobře, že jde o událost silně medializovanou a knihy se díky ní dostávají i do celospolečenské a politické diskuse.

V čem je letošní Frankfurt jiný? Mohu srovnávat, protože jsem tu byl už mnohokrát a znám i velké knižní veletrhy v Londýně nebo italské Boloni. Pro mě jako člověka od knih je nejviditelnější změnou množství známých českých tváří. Potkáváte nejznámější české autory a autorky, ale také daleko více lidí z našich tuzemských nakladatelství.

A jsem za to rád. Frankfurt je místo, kde se do značné míry určuje směřování knižního světa. Je průsečíkem mnoha zemí, trhů, zkušeností a pohledů na to, kam se celý náš obor posouvá. Pokud někde máme být vidět, je to tady. Ve formě knih, v tvářích autorů a slovech, která padají na diskuzích a debatách. To vše je nesmírně důležité.

Literatura nikdy nežila ve světě bez politiky

Nechci teď rozebírat slavnostní zahájení veletrhu a diskutované projevy ministra kultury Oty Klempíře a spisovatelky Radky Denemarkové. Myslím, že se k tomu ještě vrátím, až budu mít více času. Klidně tomu nechám týden, abych si sám utřídil, co si o celé debatě myslím.

Jednu poznámku si ale neodpustím. Je naivní myslet si, že autoři a literatura žijí ve světě, kterého se politika netýká. Nebo že spisovatelé nechtějí či se bojí o politice mluvit. Lidé, kteří píší knihy, bývají citliví k tomu, co se kolem nich děje. Nebojí se to dostat na stránky svých knih a někdy o tom promluvit před velkým davem.

Přece jen jsme svým způsobem pokračovateli Václava Havla a mnoha dalších velikánů, u kterých byla literatura, společnost a politika neoddělitelně propojená.

My jsme tady hlavně pracovně. A schůzek je hodně

Pro mě je Frankfurt primárně pracovní veletrh. Máme obrovské množství schůzek, potkáváme se s novými i dlouholetými partnery, diskutujeme o směřování knižního trhu a snažíme se nacházet zajímavé licence pro překladovou literaturu.

Letošní české zastoupení ale otevírá ještě jednu obrovskou příležitost: můžeme intenzivněji nabízet naši vlastní knižní produkci a skvělé české autory do zahraničí. Tomu se budou dva dny naplno věnovat kolegyně a už dnes se jim podařilo rozjednat řadu zajímavých spoluprací. I to je jeden z konkrétních přínosů toho, že je Česko ve Frankfurtu 2026 tak výrazně zastoupené.

Z pohledu knižního profesionála, který postupně prochází jednotlivé výstavní haly, je také vidět, že ročník 2026 je větší než ty předchozí. Po covidu veletrh několik let hledal svou původní velikost a energii. Letos se zdá, že je zase o kus dál.

Více se otevřel sortimentu navázanému na knihy, reflektuje obrovskou popularitu romantasy a dark romance a připravuje se na páteční a víkendový nápor škol a veřejnosti. Proměnila se prezentace jednotlivých zemí i samotných nakladatelů. Někteří přišli s novými koncepty, rozšířili stánky i doprovodný program.

Knižní trh tady rozhodně nepůsobí jako něco, co umírá. Naopak. Z veletrhu je cítit pozitivní energie, a to i ve světě zatíženém množstvím krizí.

Osm až deset schůzek denně. A na každé máte půl hodiny

Abych vám dal i něco konkrétního ze zákulisí, protože tohle by vás mohlo bavit. Jak vlastně vypadá pracovní den člověka, který přijede do Frankfurtu nakupovat a prodávat knihy?

Schůzky zpravidla začínají kolem desáté ráno a končí přibližně v pět odpoledne. Za jeden den jich zvládnete osm až deset a průměrně máte na každou půl hodiny. Všechno je domluvené předem. Představa, že budete chodit po veletrhu, náhodně zaklepete na stánek velkého nakladatele a začnete řešit licence, příliš nefunguje. Bez předchozí domluvy se k řadě lidí ani nedostanete. Doslova. Nepustí vás tam.

Některá jednání probíhají přímo na stáncích nakladatelů, část na národních expozicích. Pak je tu obrovské centrum určené literárním agentům a menším nakladatelům. Stovky stolů vedle sebe a u nich jedna krátká intenzivní schůzka za druhou. Zde je výhoda, že nemusíte běhat kilometry mezi jednotlivými budovami, ale většinou se tomu vyhnout nedá.

Platí zde takové nepsané pravidlo čtyř knih. Pokud během jedné schůzky představíte a smysluplně proberete čtyři tituly, je to úspěch. Na dlouhé povídání není prostor a nechcete se zahltit.

Musím pochválit všechny partnery, se kterými jsme se dnes viděli. Byli skvěle připraveni, jednání byla precizní a několik titulů jsme dokonce potvrdili přímo na místě. To už dnes není úplně běžné.

Standardní postup je spíše takový, že po schůzce dostaneme PDF s podklady, informacemi o ceně licence a případně výrobních nákladech, pokud jde o koediční spolupráci. Vše si odvezeme domů a následuje velká povýstavní porada, kde nabídky postupně probíráme a rozhodujeme se, co skutečně chceme vydat.

A ještě jedna drobnost, která dobře ukazuje velikost celé akce. Nejsme tady jedna skupinka lidí, která společně obchází schůzky. Vždycky se rozdělíme minimálně do dvou týmů. Jinak bychom jednoduše neměli šanci všechno stihnout.

A to máme za sebou teprve první den.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.