Mohou knihy mladým čtenářům ublížit? Je to složitější, než se zdá

Je nesmírně zajímavé, jak pravidelně se vrací debata o tom, zda by měly být knihy nějak regulovány. Jednou někomu vadí témata škodlivá pro společnost, podruhé pobuřující obsah a nyní stále častěji řešíme otázku, co by měli nebo neměli číst mladiství. A co když se k nim dostane kniha plná sexu, násilí, stalkingu a toxických vztahů?

U této poslední otázky bych chtěl chvíli zůstat. Fenomén dark romance totiž způsobil, že se literatura obsahující erotické scény, problematické vztahové vzorce, morálně šedé nebo vyloženě temné hrdiny, násilí či stalking dostala k obrovskému množství čtenářů. A část z nich není plnoletá.

Jenže těch „ale“ bude v tomto článku docela hodně.

Dark romance nevynalezla sex, násilí ani zvrácené vztahy

Rozhodně neplatí, že literatura podobná témata v minulosti ignorovala a teprve nyní je zvrácené autorky dark romance přinesly na knižní pulty. To bychom museli zahodit poměrně podstatnou část světové literatury.

Beletrie, science fiction, fantastika, thrillery, horory i erotická literatura obsahují klidně až pornografické popisy sexuálních scén, násilí na dětech nebo vztahy, které jsou zvrácené od první do poslední stránky. U některých knih by mohl být seznam trigger warnings dlouhý skoro jako týden před výplatou.

Dark romance tato témata spíše nasvítila. Dostala je do knižního mainstreamu, spojila je pod konkrétním označením a přivedla k nim obrovské množství čtenářek. Žánr je v dnešní podobě relativně mladý, ale témata, kolem kterých se současná debata vede, literatura zpracovává desítky a někdy stovky let. Co tedy kritikům vadí?

Primární výhrada směřuje k tomu, že dark romance představuje vztahy, které mohou být toxické a založené na něčem úplně jiném než na romantické představě lásky. Může jít o posedlost, manipulaci, mocenské hry nebo různé sexuální fetiše. Nesledujeme nutně romantický vztah směřující ke společnému štěstí. Dynamika může být podstatně temnější a často je zasazena do hororových nebo thrillerových kulis. Příběh přitom hraje podstatnou roli.

Díky obrovské popularitě se tyto knihy dostávají také ke čtenářkám, kterým je šestnáct, patnáct a někdy ještě méně. A protože na sobě tituly mívají označení 18+, 21+, trigger warnings nebo upozornění, že jsou určeny zralým čtenářům, vzniká poměrně logický prostor pro diskuzi.

Knihkupec není vyhazovač před klubem a občanku po vás chtít nemůže

Část čtenářů a zákazníků knihkupectví vytváří tlak na prodejce a nakladatele, aby nějak zařídili, že se tyto knihy k mladším lidem nedostanou. Pod pojmem mladší si můžeme představit v zásadě kohokoliv pod osmnáct let. Tady ovšem narazíme na realitu knihkupectví a maloobchodu obecně.

Knihy nemají oficiální věkový rating srovnatelný například s některými jinými druhy obsahu. Označení 18+ na obálce není právní mechanismus, který by z knihy udělal produkt prodejný pouze po předložení občanského průkazu. Knihkupec může zákazníka upozornit na problematická témata, pokud o nich ví. To je ale v zásadě všechno.