(téměř) Deset let Knižních závisláků: zlomové momenty komunity, která změnila víc než jen čtení

Za chviličku, ani se neotočím, to bude deset let od chvíle, kdy jsem založil Knižní závisláky. Připadá mi to pořád, jako by to bylo včera. Přitom jde o jednu z nejdůležitějších věcí, které jsem ve svém životě udělal.

A jsem za to samozřejmě rád. Díky této komunitě vzniklo mnoho nového. Setkání, přátelství, produkty, festivaly, události i konkrétní knihy. Stovky lidí zde získali motivaci začít psát, což považuji za něco opravdu skvělého a jedinečného. A mě osobně tato skupina v několika směrech posunula způsobem, který jsem tehdy vůbec nečekal a asi ani čekat nemohl.

Co mi Knižní závisláci dali

Zaprvé mě naučili, jak se budují komunity. Získal jsem zkušenost, kterou má v České republice jen málokdo. Zároveň jsem zjistil, že principy fungování komunity lze aplikovat téměř na jakýkoliv byznys a projekt. Dodnes mě překvapuje, jak univerzální tyto poznatky vlastně jsou. Některé věci se totiž stanou úplnou náhodou a teprve po letech si uvědomíte jejich skutečnou hodnotu.

Zároveň ve mně tato skupina znovu zažehla lásku ke knihám. Ta ve mně byla celý život, ale když jsem viděl, jak může komunita měnit životy konkrétních lidí a jak důležitá pro ně dokáže být, stal se z toho silný hnací motor. Díky němu dávalo smysl věnovat skupině večery, víkendy i volný čas. Přemýšlet nad tím, jak ji zlepšit, co nového vyzkoušet a jak ji posunout zase o kus dál.

Jak už to bývá, většina lidí nevidí celý kontext. A ani ho vidět nemůže. Když někdo přijde do skupiny dnes, vidí pravidla, způsob komunikace a určitou kulturu prostředí. Přirozeně si na to vytvoří vlastní názor. Jenže nevidí všechny předchozí roky, stovky rozhodnutí, slepé uličky ani okamžiky, které skupinu formovaly.

Právě proto bych se v tomto článku, a možná i v několika dalších, rád vrátil k několika zlomovým okamžikům, které Knižní závisláci zažili. O mnohých z nich příliš nemluvím. Přitom mohou být zajímavé nejen pro členy komunity, ale pro každého, kdo se někdy pokoušel budovat něco podobného.

Jaro 2019: když se ze slevové akce stal virál

Jeden z prvních opravdu velkých zlomů přišel na jaře roku 2019. Tehdy jsem dostal nápad, že bychom mohli vyčistit sklady našeho e-shopu pomocí hravých slevových akcí, do kterých by byli zapojeni právě lidé z Facebooku a komunity Knižních závisláků. Skupina tehdy čítala jen několik tisíc členů.

Velmi rychle se z toho stal virál. Ne proto, že by lidé chtěli nutně získat knihu za 10, 50 nebo 99 korun. Mnohem důležitější bylo něco jiného. Měli pocit, že jsou součástí něčeho většího. Že jejich aktivita a zapojení mohou skutečně ovlivnit. Viděli kolem sebe další nadšené čtenáře, kteří sdíleli stejnou vášeň, a společně sledovali, co se bude dít dál.

Během zhruba deseti dnů jsme publikovali obrovské množství slevových kódů. Pro zajímavost – všechno jsem tehdy dělal z mobilu. Kódy jsem často vytvářel na cestách, publikoval je mezi schůzkami a fungovalo to způsobem, který byl naprosto punkový. Přesto to fungovalo překvapivě dobře.

Skupina během několika dnů vyrostla o mnoho tisíc členů. Počet lidí i její dosah se v podstatě znásobily. Poměrně dlouhou dobu jsme pak podobné akce a výhody pro členy opakovali. Postupně se staly přirozenou součástí toho, jak přemýšlíme o e-shopu, marketingu i knižních akcích obecně. Některé principy, které vznikly tehdy, používáme v různých podobách dodnes.

Jak vznikala pravidla a kultura komunity

Jak skupina rostla, začalo se dít ještě něco zajímavějšího. Lidé zjistili, že kolem sebe mají komunitu čtenářů, kteří sdílejí stejnou zálibu a nestydí se o ní mluvit. Začal se postupně formovat styl komunikace, který jsme chtěli podporovat. Současně vznikala pravidla, která měla pomoci udržet prostředí příjemné i při rychlém růstu.

Bylo to období, kdy se o mnoha pravidlech hlasovalo přímo v rámci komunity. Některá rozhodnutí z těchto hlasování platí dodnes. Typickým příkladem je zákaz prodeje knih, poptávek a nabídek. Dnes by něco podobného při velikosti skupiny ani nebylo možné provozovat, ale tehdy šlo o jedno z nejdiskutovanějších témat.

Postupně jsme řešili i kvalitu příspěvků. Vzniklo pravidlo číslo tři, které v jednoduchosti říká: napiš příspěvek tak, aby někomu něco předal. Snažili jsme se lidem vysvětlovat, že kvalitní obsah pomůže nejen ostatním, ale i jim samotným. V tomto směru jsme byli výrazně přísnější než většina ostatních skupin. Nebáli jsme se mazat příspěvky, které nesplňovaly základní očekávání.

To samozřejmě nebylo a není jednoduché. Facebook nepředává zpětnou vazbu ideálně a nový člen bez kontextu se může cítit dotčený. Najednou mu někdo smaže příspěvek, přestože se mu to jinde nestává. Jeho první reakce často bývá: „Co si to vlastně dovolují?“

Jenže právě vytrvalost v dodržování pravidel byla jedním z důvodů, proč skupina získala svou dnešní podobu. Nastavili jsme určité standardy a dlouhodobě jsme na nich trvali. Nebylo to vždy populární rozhodnutí, ale z dlouhodobého hlediska skupině nesmírně pomohlo. Vzniklo prostředí, které bylo v českém internetovém prostoru poměrně unikátní. A právě na těchto základech stojí Knižní závisláci dodnes.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.