Opravdu potřebujeme čísla na každém hřbetu knihy?

Někdy se stane, že inspirace na nové téma přijde zcela nečekaně. A přesně tak vznikl i tento text. Klasicky jsem projížděl TikTok, kde se dokážu zaseknout na mnohem delší dobu, než bych chtěl. Aspoň mě ale v poslední době algoritmus zásobuje relativně relevantním obsahem, hlavně z knižního světa, což mě docela těší.

A najednou jsem narazil na video, které řešilo zdánlivě banální problém. Kritiku toho, že se na hřbetech knih u sérií neobjevuje číslování jednotlivých dílů. Primárně šlo o romantasy a obecně novější knižní produkci, kde často na hřbetu najdete jen názvy jednotlivých dílů bez jasného pořadí. Kritika byla postavena hlavně na tom, že lidé potom nevědí, jak mají sérii číst, mohou začít špatným dílem a zároveň to v knihovně nevypadá dobře, když člověk nepozná pořadí knih na první pohled.

Jak to tak bývá, když někdo vystřelí podobné téma na sociálních sítích, okamžitě se objeví velké množství lidí, kteří hlasitě souhlasí. Tedy pokud nemáte smůlu a diskuzi nepřevezmou lidé, kteří nesouhlasí úplně se vším. Ale tak už to dnes na internetu funguje.

Já jsem se k tomuto tématu vlastně vůbec nechtěl vracet. Jenže dnes ráno jsem se zastavil u své knihovny, respektive u jedné ze svých knihoven, a uvědomil jsem si, jak dobře tahle výtka popisuje přístup části lidí k literatuře.

Aby bylo jasno. Tu výtku považuji za zcela relevantní. Každý čtenář může mít své preference a požadavky. O tom žádná. Jenže z celé té debaty mám často pocit, že někteří lidé úplně ignorují komplexitu knižního trhu a nakladatelského světa, který stojí za tím, že vůbec držíme knihu v ruce.

Velmi často se podobná témata smrsknou do vyjádření typu: „To nikoho nenapadlo?“ nebo „Proč to všichni dělají schválně blbě?“ Jenže realita bývá téměř vždy mnohem složitější. Každé rozhodnutí má nějaký důvod. Má návaznost na preference čtenářů, design, výrobu nebo dlouhodobé standardy trhu. Ano, někdy se něco nepovede. Ale opravdu nejde házet celý knižní svět do jednoho pytle.

Vezměme si třeba právě číslování na hřbetu knih. Pojďme si vyjmenovat několik důvodů, proč se nakladatel rozhodne číslo na hřbet vůbec nedávat.

Jedním z důvodů může být historická návaznost. Když se podíváte na řadu obrovských světových sérií, které vycházely desítky let zpátky a stále vycházejí i dnes, zjistíte, že číslování na hřbetu často nemají. Nikomu to nevadilo a většinu lidí by ani nenapadlo to považovat za problém.

Pak je tu samozřejmě důvod designový. Ne každý čtenář totiž souhlasí s tím, že by na hřbetu mělo být výrazné číslo nebo označení dílu. Spousta lidí má naopak ráda co nejčistší a nejminimalističtější podobu knihy.

A můžeme zmínit i obchodní hledisko. To rozhodně nebývá hlavní důvod, ale existuje. Pokud bude na hřbetu jasně uvedené číslo dílu, může to vést k tomu, že si knihu v knihkupectví vezme do ruky méně lidí. Čtenář automaticky začne hledat první díl série, který nemusí být zrovna vystavený nebo dostupný. Ve výsledku tím trochu snižujete šanci, že člověk knihu vůbec otevře a začne se o příběh zajímat.

Nesmíme zapomenout na situace, kdy vychází první díl a nakladatel ještě vůbec neví, zda se bude jednat o duologii či bude knih v sérii pět.

Možná to někomu připadá jako naprostá drobnost. Jenže právě drobnosti často rozhodují o výsledku.

A teď si pojďme nalít čistého vína. Opravdu je dnes v době mobilů, databází a knižních aplikací tak zásadní problém zjistit pořadí série? Najít správný díl zabere zhruba pět sekund.

Nemůžeme už část odpovědnosti a kompetence přenechat i samotným čtenářům? Nebo máme postupně dojít do bodu, kdy bude muset mít každá kniha ještě zjednodušený výtah děje pro případ, že někdo něco nepochopí?

Knihu často čteme desítky hodin. Opravdu nemáme pár sekund na to, abychom si ověřili, jaký díl držíme v ruce? A pokud začneme číst druhý díl místo prvního, je to automaticky chyba nakladatele? Nebo jsme se možná prostě měli podívat na anotaci, záložku nebo databázi?

Čtenářské kompetence by se podle mě měly zvyšovat, ne snižovat.

Právě proto mi celé téma číslování hřbetů připadá ve výsledku mnohem zajímavější, než se na první pohled může zdát. Samotné číslo na knize je totiž ve skutečnosti naprosto marginální detail. Ale debata kolem něj už docela dobře ukazuje, jak dnes část lidí přemýšlí o literatuře, čtení i odpovědnosti za vlastní orientaci ve světě knih.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.