Kultura není poslušná. A ministr kultury by to měl vědět

Bylo by nesmírně jednoduché napsat článek o politickém přesahu letošního Frankfurtského knižního veletrhu, české reprezentaci, jednotlivých projevech a následných reakcích. Postavit se na jednu stranu sporu a vysvětlit, proč má pravdu. Jenže celá situace je mnohem zajímavější a odhaluje několik problémů, které dalece přesahují samotný veletrh i aktuální politickou reprezentaci.

Nechci se pouštět do debaty o podobě kulturní politiky, financování literatury ani o směřování naší země. Celá situace je natolik barvitá a jednotlivé události jsou propojené skoro jako v románech autorů, kteří se ve Frankfurtu představili, že by to vydalo na podstatně delší text.

Zaměřím se proto pouze na několik dílčích momentů, kterých jsem si ve veřejné diskuzi všiml. A některé z nich považuji za mimořádně varovné.