Když královna fantastiky změní hru. Hodná holka překvapí

Nevím, jak to vidí široká čtenářská obec, ale kdybych měl definovat Kristýnu Sněgoňovou, zřejmě bych spojení hodná holka nepoužil. Spíše by zaznělo něco ve stylu - drzá, cílevědomá, proklatě talentovaná. A to vše se propsalo i do její knižní novinky, která nás v knihkupectvích již brzy čeká.

Hodná holka není kniha, která by se snažila zapadnout do aktuálních trendů. Naopak je důkazem, že vedle hlasitého mainstreamu vznikají tituly, které si jdou vlastní cestou. A zároveň jsou promyšlené a dokonale zapadající do autorčiny literární dráhy.

Občas si lidé postesknou, že se dnes propagují stále stejné knihy. Že knihkupectví zaplavuje jeden typ příběhů a všechno ostatní ustupuje do pozadí. Realita je ale mnohem pestřejší a Hodná holka od Kristýny Sněgoňové je vzorovým příkladem.

Tu recenzi sdílím exkluzivně ještě před vydáním. To je něco, co nedělám téměř nikdy. Ale Kristýna si to zaslouží. Za odvahu navštívit nové žánrové vody. Za krok k novému nakladatelství a profesionalitu, kterou dává do každé spolupráce.

Kristýna Sněgoňová je mnoho let označovaná za královnu české fantastiky. Tentokrát ale vstupuje do nových vod. Hodná holka je začátkem nové série a zároveň prvním případem detektivní kanceláře Veselá pravda. Vychází pod značkou Vendeta (Naše nakladatelství) a autorka ji sama označuje jako #darkcozycrime.

Už tohle označení je vlastně docela přesné a trefné. Kombinuje v sobě dvě věci, které na první pohled nejdou dohromady. Určitou lehkost, klid a civilnost na jedné straně. A podprahové napětí, temnější motivy a práci s lidskou psychikou na straně druhé.

To podtrhuje i vizuální stránka. Obálku má na svědomí Jaromír 99, tedy Jaromír Švejdík. Silueta ženské hlavy, do které je vepsaná krajina, altán, větve a jemné vrstvení detailů. Barevnost pracuje s kontrastem tmavě modré a růžové. Působí klidně, ale zároveň cítíte příměs něčeho temnějšího, těžšího.

A přesně taková je i samotná kniha.

Hlavní postavou je Lukáš. Spisovatel, který kdysi býval králem detektivek a televizních scénářů. A to je motiv, který funguje téměř vždy. Lidé mají rádi příběhy o lidech, kteří něco ztratili a snaží se to znovu získat + milují knihy o spisovatelích.

Lukáš se rozhodne, že svou ztracenou múzu najde tím nejlogičtějším způsobem. Pustí se do skutečného pátrání. Jenže velmi rychle zjistí, že psát o zločinu je výrazně jednodušší než ho řešit (a to i v případě, že na to fakt máte živnostenské oprávnění). A že realita světa není strukturovaná jako kapitoly knihy.

Ještě jedna osobní poznámka na okraj. Úplně první kapitola mi extrémně připomněla začátek série s Cormoranem Strikem od J. K. Rowling, respektive jejího alter ega Roberta Galbraitha. A myslím to jako velkou poklonu. Stejný typ rozjezdu, stejná práce s postavou, která není na vrcholu, ale někde mezi minulou slávou a současnou nejistotou. Ten pocit, že se díváte na někoho, kdo má talent, zkušenost, ale zároveň něco ztratil. Pokud máte tuhle sérii rádi, tenhle moment vás okamžitě zaujme a bude přetrvávat i do posledních stránek knihy.

Případ, do kterého se Lukáš pouští, má všechno, co od podobného příběhu čekáte. Zmizelá dívka, rok bez odpovědí, velký mediální zájem a nyní pro většinu lidí uzavřený a zapomenutý. Jenže ne pro všechny. Matka má pořád pochybnosti. A ty míří velmi konkrétním směrem. K jejímu vlastnímu partnerovi.

Právě tahle nejistota, ten pocit, že pravda mohla být příliš rychle smetená ze stolu, dává celému pátrání úplně jinou váhu. Najednou nejde jen o zmizení nenápadné a hodné holky. Jde o důvěru, mezilidské vztahy a o to, jak moc jsme schopni přehlížet věci, které máme přímo před očima.

Když do příběhu vstoupí Ada, hned si uvědomíte, že to je přesně ten typ energie, který byl potřeba. Její postava, která na první pohled působí zvláštně a možná i trochu neuchopitelně, dokonale Lukáše doplňuje. Se skvrnou od kečupu, tedy od vodovek, na šatech, v pestrobarevném oblečení, s rudými vlasy a odvahou pomáhat. Je přesně tím typem charakteru, který příběh posouvá a zároveň vzbuzuje očekávání.

Dynamika mezi Lukášem a Adou je jedním z nejsilnějších prvků celé knihy a bude určitě středobodem celé série. Není to klasická detektivní dvojice - vždyť ani jeden detektivem není. Nehrají podle jasných pravidel. Jejich interakce je místy ostrá, někdy ironická a přijdou okamžiky, kdy je i nesmírně lidská.

Velkou devizou knihy je práce s tempem. Příběh nikam nespěchá. Dává prostor detailům, prostředí i vztahům mezi postavami. Díky tomu se čtenář postupně dostává hlouběji do světa, který není prvoplánový.

Atmosféra je přesně to, co slibuje označení dark cozy crime. Nečekejte brutální tempo ani neustálé šoky. Spíš pomalé budování napětí, které se drží pod povrchem. Pocit, že něco není v pořádku, ale neumíte to přesně pojmenovat.

Velmi dobře funguje i meta rovina příběhu. Spisovatel, který řeší zločin, přirozeně otevírá otázky o tom, jak vlastně vznikají příběhy. Co je fikce a co realita. A kde se tyhle dvě roviny začínají prolínat.

Tohle je moment, který ocení velká část čtenářů a ocenil jsem ho i já. Lidé mají rádi knihy o psaní, o autorech, o tvůrčím procesu a obecně o to, co to znamená, být autorem - v dobrém i špatném. A tady je to využité velmi přirozeně, bez zbytečného tlačení na efekt.

Komu bych Hodnou holku doporučil?

Čtenářům, kteří už mají dost generických detektivů v oparu kouře a alkoholu. Lidem, kteří očekávají atmosféru, ne jen rychlý akční děj. Všem čtenářkám a čtenářům vyhledávající příběhy, kde je možné se rychle s dějem i postavami ztotožnit. No a samozřejmě všem milovníkům kvalitních detektivek a thrillerů. Protože to jejich čtenářské choutky určitě uspokojí.

A co se autorce povedlo nejvíc?

Dokázala změnit žánr, aniž by ztratila svůj autorský styl. Vytvořila kolem svých hrdinů svět, který působí uvěřitelně a zároveň lehce znepokojivě. A napsala knihu, která se nesnaží zalíbit všem, ale funguje tam, kde má. Je zábavná, ostrá když je to potřeba, mírná když je to vhodné. Moderní detektivka. Přesně takové knihy dává smysl číst.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.