Čti za nároďák: Malý krok dnes, velká změna za pár let

Kniha není samozřejmost. A už vůbec ne v roce 2026. Přesto máme tendenci se tvářit, že všechno funguje tak, jak má. Realita je ovšem komplikovanější.

Tento týden došlo k prvnímu výkopu projektu Čti za nároďák a myslím si, že tahle terminologie se k němu dokonale hodí. Zároveň je to ideální příležitost si celou iniciativu trochu přiblížit a podívat se na ni ve širším kontextu.

O tom, že Svaz českých knihkupců a nakladatelů připravuje na rok 2026 velkou komunikační kampaň, jsem věděl už relativně dlouho, protože Knihy Dobrovský jsou jedním z partnerů, kteří její realizaci umožňují a participují na její koordinaci. A to je důležité zmínit, protože bez subjektů, které tvoří samotný základ knižního trhu, tedy nakladatelů, knihkupců a dalších hráčů v oboru, by podobná aktivita vůbec nemohla vzniknout a už vůbec by neměla šanci mít jakýkoliv smysluplný výsledek.

Na realizaci a zásah totiž potřebujete peníze. Dost peněz.

A tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu, co je potřeba si u podobných projektů uvědomit. Dopady této kampaně nebudou okamžité a ani nemají být. Neprojeví se tak, že zítra začneme prodávat o desítky procent více knih, ani to nebude o tom, že ti lidé, kteří dnes za knihy utrácejí nejvíce, začnou utrácet ještě víc. To není cílová skupina této iniciativy.

Kampaň směřuje úplně jinam, na nové čtenáře, na děti, které je potřeba ke čtení přivést, na lidi, kteří na něj zapomněli, nebo si možná ani neuvědomují, co všechno jim může přinést. Cílem je připomenout benefity čtení, otevřít debatu a zkusit zvrátit negativní trend. Opravdu se totiž zdá, že lidé čtou méně. To je věc, která se nedá vyhodnocovat v horizontu měsíců, možná ani jednoho nebo dvou let, ale spíše za pět nebo klidně deset let, kdy se začnou projevovat skutečné dopady.

Když to zasadíme do širšího kontextu podpory kultury, dává to ještě větší smysl. Ať už se bavíme o projektech financovaných soukromými společnostmi, jako je tomu v tomto případě, nebo o těch, které stojí na státní podpoře a různých grantových programech, vždy platí jedno – okamžitý efekt není podmínkou.

Přínos kultury je totiž velmi často špatně měřitelný, není vidět na první pohled a nedá se jednoduše (ale neříkám, že by to obecně nešlo) převést na čísla v excelu, což je něco, na co nejsme v dnešní době úplně zvyklí. Zároveň ale kultura tvoří jeden ze základních pilířů naší společnosti, ovlivňuje vzdělanost, schopnost kritického myšlení, empatii i to, jak spolu jako společnost fungujeme, a bez ní to dlouhodobě prostě nefunguje (a je to i dost nuda, to žití obecně), i když se to v krátkodobém horizontu může zdát jako téma, které lze odsunout na vedlejší kolej.

Vraťme se zpět ke kampani Čti za nároďák. Budete se s ní setkávat v následujících měsících napříč různými kanály a její vize je vlastně velmi jednoduchá. Vrátit čtení do každodenního života a ukázat, že není elitní, složité nebo nedostupné, ale naopak přirozené, užitečné a moderní.

Projekt reaguje na prokazatelný pokles čtenářských návyků a snaží se otevřít celospolečenskou debatu o tom, co to znamená, jaké to má dopady a proč by nás to mělo zajímat. Zároveň stojí na jednoduché myšlence, že stačí začít, klidně jednou stránkou denně, protože i tak malý krok může být začátkem změny, která se postupně propíše do každodenního života.

Zajímavé je podívat se na podobné iniciativy v zahraničí, například ve Velké Británii, kde má podpora čtenářství velmi silnou tradici a je vnímána jako strategické téma.

Organizace jako National Literacy Trust nebo různé programy zaměřené na podporu „reading for pleasure“ jsou dlouhodobě podporovány nejen soukromým sektorem, ale i státem, který aktivně financuje projekty ve školách, knihovnách i komunitních centrech. Jen v období 2025/2026 směřuje z vládních programů na podporu čtení a čtenářské gramotnosti v UK částka dosahující 40 milionů liber.

Čtení je tam vnímáno jako investice do budoucnosti společnosti a tomu odpovídá i přístup k jeho podpoře. Rozdíl je samozřejmě v měřítku a historickém kontextu, ale princip zůstává stejný – dlouhodobá koncentrace na výsledek, systematická podpora a důraz na to, že čtení není jen volnočasová aktivita, ale základní dovednost, která má zásadní vliv na fungování celé společnosti.

Celá kampaň Čti za nároďák je ve své podstatě výzvou pro každého z nás. Pokud máme ve svém okolí lidi, kteří nečtou, můžeme se pokusit to změnit, nenásilně, přirozeně a bez jakéhokoliv tlaku. Doporučit knihu, pustit audioknihu, sdílet vlastní zkušenost nebo jen připomenout, že čtení může být radost a ne povinnost. Je úplně jedno, jestli tomu člověku je pět, patnáct nebo padesát let, důležité je začít a dát čtení šanci.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.