Co kdyby stát dal každému dítěti jednu knihu ročně?

Někdy se u podpory kultury bavíme o částkách, které jsou pro státní rozpočet téměř neviditelné, ale přesto vzbudí obrovské emoce. Pro konkrétní instituce, projekty nebo celé obory jsou často naprosto zásadní. A právě v těchto diskuzích se ukazuje, zda kulturu vnímáme jako zásadní složku našich životů.

V posledních týdnech máme jedinečnou příležitost se trochu více zamyslet nad tím, jakým způsobem stát podporuje různá odvětví. Vedeme polemiky například o programu Česká knihovna a zjišťujeme, že se často jedná o částky v podstatě mimo rozlišovací schopnost státního rozpočtu. Jednotky milionů korun nebo dokonce stovky tisíc jsou přitom klíčové pro řadu oborů.

V kontextu obrovských prostředků, které každý rok stát utrácí za svůj chod, jde ovšem o částky marginální. Odpovídá tomu vlastně i rozpočet Ministerstva kultury. Je výrazně menší, než by podle mě měl být, protože kultura hraje v naší společnosti a v našich životech mnohem větší roli než těch několik procent, která k ní přitečou skrze státní rozpočet.

Tím, že nyní píšu větší množství článků, které se podobným tématům věnují, říkal jsem si, že by bylo dobré ukázat jeden konkrétní příklad. Je inspirovaný projekty ve Velké Británii i dalších zemích. Ukazuje, jak dostat literaturu k těm nejdůležitějším. Tedy k dětem. A kolik to může stát.

A hlavně ukazuje, jak lze celé odvětví podporovat konkrétním a měřitelným způsobem.

Co je zásadní, chci k tomu dát konkrétní čísla. Abychom si dokázali představit, kolik by to celé stálo a jaké reálné dopady by to mohlo mít. Berte to jako myšlenkové cvičení. Ale cvičení postavené na datech.

Každý rok. Každý žák. Jedna kniha.

Představa je jednoduchá. Každý žák základní školy přečte během školního roku alespoň jednu knihu. A zároveň bude mít doma knihu, která je jeho (byť třeba maličkou). A ano, musíme myslet i na děti ze znevýhodněného prostředí. Právě pro ně může mít jedna kniha úplně jiný význam.

Každý žák by opustil první stupeň s pěti knihami. Pěti příběhy, ke kterým má vztah.

V České republice máme zhruba 600 000 žáků na prvním stupni. Pro jednoduchost počítejme s tímto číslem (byť bude spíše výrazně klesat). Každý rok by děti přišly do školy a dostaly knihu. Stejnou pro celou třídu, pro celý ročník v ČR. Mohly by o ní mluvit, číst ji společně, rozebírat ji.

Pět ročníků znamená pět unikátních knih ročně. V prvním ročníku pro začínající čtenáře, třeba psané genetickou metodou. A v tom pátém? To už mohou být první knižní vstupenky do literárních světů middle grade či přímo young adult.

Rozdělení je jednoduché. 600 000 dětí děleno pěti ročníky. To je 120 000 dětí na jeden titul.

Vydání jedné knihy od českého autora. Kvalitní text, ilustrace, redakce. Maximálně 500 000 Kč za tvorbu a redakční proces. Navíc by šlo o projekt prestižní. Očekával bych, že se do něj bude chtít zapojit desítky tuzemských autorů. Já bych to tak měl.

Tisk 120 000 výtisků? Přibližně 30 Kč za kus. Níže se nedostanete.

Celkově jsme na zhruba 4 milionech korun za jeden titul. Pět titulů ročně. 5 × 4 miliony. To je 20 milionů korun. Ano. Pouhých 20 milionů korun, kam můžeme připočíst ještě 2 miliony na distribuci.

V kontextu státního rozpočtu prakticky nic. Cena několika desítek metrů dálnice. Nebo jednoho nepovedeného IT projektu. Nechci tvrdit, že stát funguje špatně. Je složitý. A často dražší než komerční sféra.

Ale tady by byl výsledek jasný.

Každé dítě dostane knihu. Budujeme vztah ke čtení. A vytváříme základ pro něco většího. Za jednu nebo dvě generace můžeme mít společnost, kde rezonují silné literární vzpomínky. Na fenomény, které ovládly tisíce a možná desítky tisíc čtenářů.

Takový projekt by pomohl i autorům. Dal by prostor novým jménům. Pomohl by menším nakladatelům, kteří by mohli zajistit produkci těchto knih.

Náklad 100 000 kusů je pro většinu z nich nedosažitelný či dokonce nepředstavitelný. Tady by se to stalo realitou. Kniha, která by jinak vyšla v nákladu 2000 kusů, by putovala do všech tříd. V jeden den, v jeden moment, by ji listovali tisíce dětí. Mně se ta představa líbí.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.