Bubliny, algoritmy a iluze mizící kvality knih
Proč si tolik lidí myslí, že vychází málo dobrých knih? Stačí se podívat do komentářů na sociálních sítích a velmi často narazíte na názory, podle nichž vychází obrovské množství braků, které nejsou dobře napsané, nikoho nebaví a nikdo by je neměl číst. A ty kvalitní tituly prý nejsou vidět, nemluví se o nich a jednoduše zapadnou.
Přemýšlel jsem, čím to je, že část čtenářů žije v bublině, kde kvalitní literatura téměř zmizela z radarů. Já například existuji v úplně opačném světě. Vidím tak obrovské množství skvělých knih, že kdybych je chtěl všechny přečíst, potřeboval bych snad sto životů. Neustále mě fascinuje množství nových úžasných titulů, a to nejen z literatury faktu, ale i z beletrie. Knih, které vznikají mnoho let a jsou opravdovým uměleckým dílem. Kusem naší historie.
Občas si je koupím, ukládám do poličky a vím, že se k nim dostanu třeba za pět nebo deset let, protože teď na ně nemám čas. Už samotný pocit, že doma čekají, mě ale naprosto baví a uklidňuje. Máte to stejně. Já vím.
Jak je tedy možné, že v takovém množství novinek, a bavíme se jen o České republice, kde ročně vychází zhruba třináct až patnáct tisíc titulů, někteří lidé nenacházejí to, co hledají? Je to obrovské číslo. Přesto mají pocit, že jim nikdo nenabízí kvalitní čtení a nikdo neukazuje dobré knihy.
Jedním z důvodů může být svět algoritmů sociálních sítí a personalizovaného doporučování. Pokud se člověk dostane do nevhodné bubliny a platforma vyhodnotí, že je efektivnější ukazovat mu obsah, který ho rozčiluje, než obsah, který ho těší, snadno se ocitne v pasti. A postupně nabude dojmu, že vychází jen špatné věci.
Část problému ale leží i na straně čtenářů, kteří neumí nebo nechtějí přijmout pravidla žánru a žánrové hry. Velmi nerad mluvím o braku ve chvíli, kdy vidím, jak někteří autoři vědomě překračují hranice, hrají si s definicemi a rozehrávají hru se čtenářem, ve které si obě strany rozumí. Děje se to ve fantastice, v erotické literatuře i jinde. Pokud do těchto světů vstoupí někdo, kdo tuto hru odmítá, může snadno nabýt dojmu, že se literární svět zbláznil.
Určitá část odpovědnosti samozřejmě spadá i na nás, kteří děláme propagaci a řešíme obchod. Knižní trh stojí na komerčně silných titulech, které musí oslovit masu. A to zpravidla nejsou knihy, které aspirují na nejvyšší literární hodnoty, byť existují výjimky. Těch je ale objektivně málo.
Pokud bych vám měl dát konkrétní tip, jak se dozvídat o opravdu skvělých knihách, a váš čtenářský jazýček je hodně vybíravý, začal bych u jednoho konkrétního knihkupectví. Najděte si jedno nebo dva knihkupce, kteří mají přehled ve vašem žánru a rozumí vašemu vkusu. Ve chvíli, kdy vás znají, dokážou vám už při vstupu do prodejny z dálky ukazovat tituly, které pro vás mají připravené. To je služba, kterou žádný algoritmus zatím plnohodnotně nenahradí.
Pokud to možné není, kombinujte více zdrojů. Sledujte sociální sítě a webové stránky vybraných nakladatelství. V České republice jich fungují stovky, většina z nich ale není příliš vidět. Často ne proto, že by nevydávala kvalitní knihy, ale protože neumí nebo nemohou dělat výraznou propagaci.
Jakmile zjistíte, že konkrétní nakladatelství vydalo dvě nebo tři knihy, které opravdu milujete, je velmi pravděpodobné, že z jeho produkce přijde další titul přesně pro vás. Možná to bude okrajovější věc, která nebude dominovat výlohám ani hlavním kampaním, ale o to větší radost vám může udělat.
V posledních letech jsou výrazně viditelné žánry, jejichž primárním cílem je pobavit. To je jejich hlavní hodnota. A osobně si nemyslím, že to jakkoliv snižuje jejich relevanci na knižním trhu. Jen asi nemůžeme očekávat, že budou pravidelně aspirovat na literární ceny. A jak už to bývá, z literárních cen se nájem ani hypotéka neplatí.
A pak je tu ještě jedna otázka, která mi vrtá hlavou. Kde vlastně tito lidé získávají informace o nových titulech? Literární kritika v podobě, jak jsme ji znali (nebo je to tak dávno, že už ani nevíme), v podstatě zemřela. Stala se okrajovým fenoménem pro vyvolené. Kulturní rubriky médií přežívají spíše silou vůle než systematickou podporou. Prostor pro hlubší rozbory literatury se zmenšil na minimum.
Čtenář je tak odkázán hlavně na sociální sítě, knihkupce, influencery a marketingovou komunikaci nakladatelů. A tento svět je logicky hnaný mainstreamem a komerčním nádechem produkce. To, co má potenciál oslovit širokou masu, přehluší tišší, umělečtěji a literárněji koncipované tituly. Ne proto, že by byly méně hodnotné, ale proto, že jejich hlas je slabší.
Je to dobře nebo špatně? To už je extrémně individuální otázka. Možná jsme jen svědky proměny způsobu, jakým se o knihách mluví a jak si je nacházíme. A možná je na každém z nás, aby si občas našel cestu i mimo hlavní proud. Protože skvělé knihy tu jsou. Jen musíme trochu víc pátrat. A víte, kde se to dělá nejlépe? V kamenném knihkupectví, které vás neovlivním algoritmy a personalizovaným doporučením. Je to jen na vás, literatuře a troše štěstí.
Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.