Antikvariát, Lukáš a jedna kniha, která si řekla o napsání

V září 2026 vyjde moje nová knížka Poslední antikvariát na světě. Je to příběh o knihách, o jednom pražském antikvariátu, o člověku, který možná zavírá obchod, ale ve skutečnosti jde vstříc něčemu většímu. A protože už běží předprodej, můžeme si o příběhu něco povědět.

Nechci z toho dělat jen klasické oznámení ve stylu „vyšla mi kniha, kupte si ji, budu rád“. I když samozřejmě budu rád. Hodně rád. Tenhle blog má být ale mimo jiné o zákulisí knižního světa, o věcech, které se jinde tolik nedočtete, a o pohledech, které mi připadají důležité. Proto mi přijde správné napsat pár slov nejen o tom, že kniha vychází, ale také o tom, odkud se vlastně vzala.

Začnu obálkou, protože ta se podle mě opravdu extrémně povedla. Mám z ní velkou radost a ještě větší radost mám z toho, že na ni přicházejí skvělé ohlasy. Tentokrát jsem hodně přemýšlel nad tím, že nechci klasickou ilustrovanou obálku.

Tady jsem skoro okamžitě cítil, že musí být realističtější. Že musí zachytit náladu návštěvy antikvariátu. To zvláštní ticho mezi regály, vůni starších knih, lehkou prachovou stopu času a pocit, že se někde mezi hřbety schovává příběh, který na vás celou dobu čekal.

Chtěl jsem, aby ta obálka ukazovala místo, které by opravdu mohlo někde existovat. Třeba v zapadlém městečku, kam se dostanete náhodou. Projdete kolem výlohy, na chvíli zpomalíte a najednou víte, že musíte dovnitř. I kdyby tam všechny knihy byly v cizím jazyce. I kdybyste neměli v plánu nic koupit. Prostě chcete nasát to kouzlo.

Poslední antikvariát na světě zároveň píšu v trochu jiném režimu než své předchozí romány a povídky. Mám rozpracované i jiné velké žánrové věci, některé temnější, některé rozmáchlejší... Jenže před několika měsíci ke mně tenhle příběh prostě přišel. Ne jako pečlivě připravený projekt se strategickým plánem a vizí, do jaké police v knihkupectví jednou zapadne. Spíš jako obraz.

Antikvariát v pražských Holešovicích. Majitel Lukáš. Jeden den, který se nechce posunout dál. A postupně i zvláštní jistota, že tenhle antikvariát je opravdu poslední antikvariát na světě.

Zpětně si uvědomuji, že tahle kniha je určitým vyústěním mých zkušeností a zážitků z knižního světa. Za roky mezi knihami jsem viděl obrovské množství krásných, vtipných, dojemných i absurdních situací. Viděl jsem, co knihy dělají s lidmi. Jak se kvůli nim dokážou hádat, smát, brečet, sbližovat, vracet se do minulosti nebo naopak hledat odvahu pro něco nového.

A myslím, že právě tohle všechno se do Posledního antikvariátu na světě nějak propsalo. Ne jako strhá výpověď o knižním trhu. Spíš jako příběh, který z toho světa vyrůstá.

Zároveň v sobě kniha nese ještě jednu moji velkou fascinaci. V posledních letech mě hodně baví japonské bestsellery a obecně literatura, které se často říká healing literature. Jsou to příběhy, které vás obejmou. Někdy vás u toho docela nenápadně rozloží, ale na konci vás zase složí dohromady. Ne tím, že by všechno zjednodušily do představy, že život je jen příjemná procházka mezi sakurami a kavárnami s kočkami. Spíš tím, že dokáží i těžší věci podat tak, aby ve vás nakonec zůstal ten zvláštní klid.

Přesně takovou energii bych chtěl do téhle knihy dostat a doufám, že tam již je. Nechci, aby byla jen milá. Nechci, aby byla jen nostalgická. A už vůbec nechci, aby byla jen o tom, že knihy jsou krásné a všichni bychom je měli milovat, i když to je samozřejmě pravda. Snažím se, aby měla spád, aby byla zábavná, aby na vás občas pomrkla, aby vám možná doporučila nějakou knihu, ale hlavně aby vás nepustila. Abyste si říkali: „Ty jo, Lukáši, jak to s tebou teda nakonec bude?“

Pokud máte rádi vůni knih, antikvariáty, knižní svět a příběhy, které umí být laskavé, ale zároveň vás nenechají jen tak pohodlně sedět v koutě, troufám si říct, že by vás Poslední antikvariát na světě mohl bavit.

PS. Doufám, že budete mít všichni rádi DAKa. Protože já už ho mám rád teď.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.