Rukopis není všechno. Deset chyb, které často opakují začínající autoři

Za posledních deset let jsem spolupracoval se stovkami autorů, od největších bestsellerových jmen, která v České republice vydávají tituly oslovující stovky tisíc čtenářů, až po celou řadu začínajících autorů a autorek, kteří zrovna vydali svou první knihu. Někteří u té jedné knihy navždy zůstanou a splní si svůj sen. Konečně vydali příběh, na který celý život mysleli a který je hlodal někde hluboko v mysli. Úkol splněn.

Jiní se vydají na celoživotní autorskou dráhu, která je velmi náročná, ale zároveň nesmírně krásná, protože neexistuje žádné jiné povolání jako právě tvorba příběhů. Nicméně jsem se také setkal se stovkami rukopisů, které světlo světa nikdy nespatří, a to z různorodých důvodů. A neplatí, že byly vždy špatné. Někdy mohly být i výborné.

V tomto článku jsem vám sepsal deset rad, kterých by se měl držet každý začínající autor a autor aspirující na vydání svého prvního díla. Určitě se nejedná o rady, které by byly univerzálně platné, protože se vždy najdou výjimky, ale myslím si, že pro naprostou většinu tvůrců a tvůrkyň, spisovatelů a spisovatelek, jsou velmi důležité. Tak pojďme na to.

Rada první. Nikdy si nemyslete, že na druhé straně e-mailu sedí člověk, který čeká pouze na vás a vaše dílo

Nakladatelům chodí desítky a některým i stovky rukopisů každý rok a jejich kapacita vydat novou knihu je opravdu výrazně menší než přetlak děl, která jim přichází. S tím je spojeno obrovské množství administrativní práce, která často může působit až sisyfovsky, protože hledáte jehlu v kupce sena. Snažte se vnímat nakladatele jako lidi, pro které je to také jen práce. Někdy mají dobrý den, někdy mají špatný den a i oni mohou dělat chyby. Nedorazila vám žádná odpověď? Klidně se připomeňte. V mé povídce Doporučeno k vydání to pomohlo.

Ale výrazně nedoporučuji rozposlat rukopis hned na deset různých míst. Vyberte si své preferované nakladatelství a tam rukopis směřujte. Proč? Asi si říkáte, že to nedává smysl. Nakladatelé často ani neodpoví, tak proč nezvýšit svou šanci? Na první pohled to může znít logicky, ale realita je jiná. Největší šanci máte u dobře zvoleného nakladatele, což vám ještě rozepíši v dalších bodech. A chcete se vyvarovat situaci, kdy se ozvou dvě nakladatelství, že mají zájem. Jedno budete muset odmítnout... A je jen málo autorů, kteří celý život publikují jen pod jedním nakladatelstvím. Je lepší mít vždy čistý stůl, až ta situace nastane.

Pokud jste poslali svůj rukopis na více míst, tak to určitě přiznejte. Je-li taková možnost, uveďte to ihned v úvodním formuláři či e-mailu. A co je vůbec nejzásadnější? Ihned, jak začnete reálně domlouvat vydání u jednoho z oslovených nakladatelů, napište těm ostatním, že se to děje. Snížíte tím riziko, že někde vzniknou náklady na posouzení rukopisu, které by již nešlo vzít zpět. Případně, to je na vašem posouzení, můžete tento moment využít jako vyjednávací taktiku a třeba zatlačit na vyjádření u nakladatele, kterého máte na prvním místě.

Rada druhá. Vaše dílo vám nikdo nechce ukrást

Možná vám to připadá jako zcela bizarní doporučení, ale mohu vám odpřisáhnout, že to tak není. Velmi často autoři oslovují nakladatele a dříve, než mu vůbec pošlou nějaký rukopis, chtějí potvrzení, že na druhé straně nesedí zloděj nápadů, který okamžitě z díla vytáhne to nejlepší, to geniální, to jedinečné, co jste do něj dali, knihu vám ukradne a vám řekne, že vaše dílo nikdy nevyjde, ale následně za pár let vyjde kniha, která bude čerpat z vaší geniality. Uf to bylo dlouhé souvětí.

Mohu vám garantovat, že tohle se fakticky nikdy neděje. Nikdo na to nemá čas. Pokud si autoři myslí, že něco takového hrozí, tak jejich zaslaný rukopis a myšlenky stojí většinou za starou bačkoru. Proč to tak je? To netuším. Asi něco ve vodě.

Úsměvné historky od fochu. Je hned několik autorů, kteří byli na internetu popotahováni za to, že si kolem sebe vytvářeli komunitu začínajících tvůrců, které na oko vedli, ale v reálu jim kradli super myšlenky. Ty pak samozřejmě vydávali za své a u toho se smáli démonickým smíchem, hned co dochroupali chleba s kaviárem. Co je na tom pravdy? Vůbec nic. Kdo to šířil? Zpravidla anonymní zhrzený tvůrce s pocitem, že je vůči jeho tvorbě svět strašně nefér.

Rada třetí. Posílejte do nakladatelství celý rukopis. Nestačí jedna kapitola nebo pár odstavců

Je opravdu nutné poslat celý příběh. Nikdo nebude číst pár kapitol a čekat, jestli knihu náhodou dopíšete, protože se velmi často stává, že dopsána nikdy není. Pošlete tedy vše - od první do poslední věty. K tomu ideálně dodejte anotaci, můžete svou knihu rovnou připodobnit k jiným dílům a zároveň doplnit zajímavé či důležité prodejní argumenty (ty se mohou týkat jak díla, tak vás). Nezapomeňte se představit, protože vy jste minimálně stejně důležití, ne-li důležitější než dílo samotné. Představte se, kdo jste, co děláte, proč to děláte a co plánujete dělat do budoucna.

Že nevíte, jaké mohou prodejní argumenty být? Je potřeba zapojit představivost.
- Máte nějaký velmi osobní vztah k tématu.
- Umíte dobře identifikovat cílovou skupinu.
- Kniha měla čtenáře na platformách jako Wattpad.
- Jste ilustrátorem a umíte si do knihy přidat ilustrace.
- Kolem vás, tématu či přímo příběhu je vytvořena komunita.
- Máte zkušenosti s propagací a klidně říci jaké.
- Zmínit veškerou svou předchozí propagační činnost či napojení na média.
- Příběh četl či četli beta čtenáři a můžete dodat jejich zpětnou vazbu.

Rada čtvrtá. Je opravdu jen málo nakladatelství, která jsou schopna vydat jakoukoliv knihu a jakýkoliv žánr

V podstatě lze říci, že se nakladatelé vždy na něco zaměřují a v nějaké oblasti jsou nejsilnější. Zjistěte, zda nakladatelství opravdu vydalo podobné knihy a minimálně žánrově takové tituly umí vydávat, protože tím výrazně zvyšujete svou šanci. Nakladatelství nikdy nevydalo českou sci-fi knihu pro dospělé? Je tedy jen velmi malá šance, že zrovna s vámi se do toho bude chtít pustit.

Rada číslo pět. Většina nakladatelství má velmi pěkně kontakty na lidi, kteří tam pracují

Pokud můžete napsat konkrétním redaktorům nebo přímo šéfredaktorovi, není to vůbec od věci. Ještě než pošlete rukopis, klidně se s nimi spojte, zeptejte se, doptejte se. Tito lidé velmi často bývají na Světě knihy přímo na stánku nakladatelství, případně na akcích, jako je Kniha Brno, a můžete tak zjistit, jaké máte šance. Oni vám něco doporučí, tím si můžete být zcela jisti. Jsou to lidé jako vy, mají stejnou vášeň a chápou, co prožíváte. Považují to za něco naprosto běžného a je to jejich denní chleba. Budou se s vámi chtít bavit a klidně vám poradí. Nebojte se napsat kdykoliv a komukoliv.

Rada číslo šest. Klidně se spojte s budoucími kolegy

Stejně můžete postupovat, když víte, že u daného nakladatelství vyšel nějaký český autor nebo autorka. Zpravidla mají aktivní Instagram nebo jinou komunikaci na sociálních sítích, případně veřejně dohledatelný e-mail. Dnes už je málo lidí, kteří jsou zcela anonymní.

Ptejte se jich, jak postupovali a co by vám konkrétně doporučili. Případně vám mohou říci, na koho se ideálně obrátit. Mohu vám říci, kolik autorů tohle běžně udělá... A odpověď je, že téměř nikdo. Přitom je to nesmírně dobrý a chytrý krok, který vám může neuvěřitelně zvýšit šanci, že váš rukopis bude přijat. Co může být efektivnější, než mít doporučení a tipy od autora, kterého nakladatelství zná a se kterým má dobré vztahy.

Rada číslo sedm. Nedůvěra v proces je prostě konečná

Jste ve spárech etablovaného, nebo chcete-li běžného, nakladatelství? Vaší hlavní výhodou je primárně zaběhlý a osvědčený proces a zkušení lidé, kteří mají za úkol jednu jedinou věc, a to vydat co nejlepší knihu a pomoci vám. To znamená, že se setkáte s redakcí a ta by měla být přísná. Setkáte se s další zpětnou vazbou, a to od různých lidí, kteří vám chtějí pomoci.

Nastavte se tak, že je dobré jejich rady přijmout, spíše než dupat, že něco nechcete. U první knihy, možná i u druhé a třetí, zkuste maximálně vycházet vstříc jejich doporučením a nasát kvalitní zpětnou vazbu. Pokud procesu nebudete věřit, kniha vyjde, tím jsem si docela jist, ale může se stát, že nebude tak dobrá, jak by být mohla. Což už následně nikdy nenapravíte.

Mnoho začínajících autorů vnímá svou knihu jako něco zcela posvátného a jakýkoliv zásah do věty, celého odstavce nebo dokonce kapitoly, kterou by se někde vyplatilo třeba škrtnout, vnímají jako útok na vlastní dítě či hůře... Svůj talent. Tak to ale není. Je to snaha vytvořit co nejlepší text a k tomu je vždy potřeba hodně odborné práce a odborného přístupu, který staví na postupech, které jednoduše nemůžete zatím znát.

Rada číslo osm. Už se vám nechce psát

Překvapivě častý problém je, že autoři dál nepíší či jednoduše nedodávají redakci další dílo k posouzení. Možná si myslíte, že jsem blázen, ale ne, opravdu se to děje. Vyjde první kniha a dostat z autora či autorky nový rukopis je takový boj, že se na to nakladatel dříve nebo později vybodne.

Nikdo vám nebude každý měsíc psát, jestli náhodou něco nemáte. Na to prostě nemá čas. Je zavalený novými rukopisy, novými projekty a přípravou či naplňováním redakčního plánu. Je to neustálý, konstantní boj s termíny a vy musíte být aktivní. Možná přepisujete další knihu dokola a dokola, nebo se rozhodnete, že nepíšete, neboť se věnujete jiným důležitým věcem, protože prostě život. Výsledek? Celé to usne a za chvíli o vás nakladatel nebude ani vědět.

Možná vám přijde automatické vyúčtování ze systému, ale to je všechno. Stává se to u mnoha začínajících autorů. Pokud si tedy nevěříte, že v sobě ten spisovatelský žár dokážete znovu zažehnout, raději se do té první ani nepouštějte, protože tím strašně snižujete hodnotu práce, kterou celý nakladatelský tým odvede u vaší první knihy.

První kniha je totiž dlouhodobá investice nakladatelství. V kolika procentech případů se zaplatí? Bude jich menšina.

Rada číslo devět. Je potřeba, abyste o své knize mluvili

A to nejen o své knize, ale i o tom, kdo jste a proč píšete či proč jsou pro vás příběhy náplní života. Snažte se dostat jakýmkoliv způsobem do povědomí. V dnešní době, a já neříkám, že je to dobře, ale je to realita, je tlak obrovský a konkurence taktéž.

Vy musíte dělat maximum pro to, aby se o vás mluvilo, představovat se novým a novým čtenářům, překročit hranici, kdy se bojíte něco vyfotit a napsat na sociální sítě, na web, nebo nedejbože natočit video, a popasovat se s tím, že někdo napíše negativní komentář. Pro obrovské množství autorů je to zcela nepřijatelné a dělat to nechtějí. Já to respektuji, ale pokud chcete uspět dlouhodobě, bohužel v roce 2026 a i v dalších desetiletích bude vaše aktivita nesmírně důležitá.

Tento bod platí i pro ty z vás, kteří ještě nakladatele hledají. Lidé na sítích chtějí sledovat vaše kroky a cestu. A co je ideální? Když to vidí od úplného začátku. Je super, když si autor založí Instagram v den, kdy mu přišla první kniha? Je to super, ale lepší je, když už má nějaké publikum a zkušenosti s publikací obsahu. Nemusí se vše učit od nuly a hlavně... Je na čem stavět.

Poslední a nejdůležitější rada

Došli jste až sem, takže si zasloužíte znát zcela klíčový bod. Všechno stavte na lidskosti a osobní komunikaci. Je to více než důležité, protože v nakladatelství neustále někdo s někým komunikuje. Množství vyměněných e-mailů, telefonátů a schůzek je obrovské a lidé chtějí spolupracovat s partnery, kteří jsou jim lidsky blízcí.

Chtějí se s nimi potkávat, chtějí si s nimi zajít na kávu a mít následně úsměv na tváři. Až něco budete potřebovat domluvit, jděte na to vždy skrze osobní vazbu a budování dlouhodobého pozitivního vztahu. Ať už budete řešit smlouvu, chtít zlepšit podmínky, nebo klidně říct něco negativního (protože vždy něco takového přijde), snažte se být maximálně lidští. Nemusíte si hrát na nejlepší kamarády, to není potřeba, ale pokud budete vnímat druhou stranu jako partnera, budete budovat dobrou atmosféru a občas něco pochválíte, mohu vám říci, že vám to půjde klidně dvacetkrát lépe, než kdybyste se stavěli do extrémně kritické nebo až bojovné pozice. Některým to možná funguje, ale je to menšina.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.