Radka Třeštíková už není Radka Třeštíková? A kdo je tedy Velikovsky?!

Jedna z nejprodávanějších českých autorek. Výrazná postava literatury, ale i sociálních sítí. Radka Třeštíková vydává novou knihu, ale tentokrát ji na obálce vlastně nenajdete. Místo ní přichází Velikovsky, nové autorské jméno, které je zároveň návratem k jejímu dívčímu příjmení. Jenže když se podíváte na obálku, zjistíte, že Třeštíková nikam nezmizela.

Nové jméno, které mělo přijít už delší dobu

Změnu autorského jména naznačovala autorka už delší dobu. Nebyl to tedy náhlý nápad, který by vznikl během jednoho odpoledne nad sklenicí vína a otevřeným dokumentem s novým rukopisem. Nové jméno dlouho hledala a nakonec se rozhodla pro Velikovsky.

Je to návrat k jejímu dívčímu příjmení a zároveň jméno, pod kterým chce dále publikovat. To je zásadní krok. Zvlášť ve chvíli, kdy patříte mezi nejznámější a nejprodávanější české spisovatelky a vaše původní jméno funguje jako mimořádně silná značka.

Proto také vzniká trochu úsměvný (byť ve výsledu logický) paradox. Na knize najdeme nové jméno, ale zároveň je na první pohled naprosto jasné, že jde o Radku Třeštíkovou. Obálka, komunikace i samotný předprodej si nemohou dovolit zahodit brand, který se budoval dlouhé roky.

Zavedený český autor si nemůže jen tak obléct nový kabát

Změnit jméno je samozřejmě jednoduché. Napíšete na obálku něco jiného, upravíte profily na sociálních sítích (či založíte nové) a slavnostně oznámíte novou etapu. Jenže v knižním světě tím všechno teprve začíná.

Žádný zavedený autor si nemůže být jist, že ho čtenáři pod novým jménem bez problémů objeví. Velká část prodejů vzniká právě díky rozpoznání jména. Zákazník přijde do knihkupectví, uvidí svého autora a nemusí už příliš přemýšlet.

Jméno na obálce mu dává informaci, jaký zážitek přibližně dostane a v jakém se zhruba pohybuje žánru. Samozřejmě to nefunguje stoprocentně, ale je to velmi důležitá zkratka. A právě této zkratky se autor změnou jména částečně vzdává.

S podobným problémem bojoval i Leoš Kyša, který naprostou většinu své tvorby vydával pod pseudonymem František Kotleta. Jakmile se pokusíte mezi těmito identitami pohybovat, velmi rychle zjistíte, že čtenáři nejsou jedna dokonale informovaná skupina.

Někteří všechno sledují a o změnách ví. Jiní autora poznají až podle fotografie. Další netuší vůbec nic a novou knihu mohou jednoduše minout. A to se týká i knihkupců. Minimálně třikrát mi vyděšený Leoš volal, že nikdo Kyšu nezná a knihu nikdo nebude číst! PS. Šlo o Sudetenland, který se pak stal jeho vůbec nejprodávanější knihou.

Proto se ani Velikovsky zatím nemůže úplně odstřihnout od Třeštíkové. Bylo by to odvážné, romantické a zcela určitě ekonomicky dost bolestivé. Samozřejmě můžeme polemizovat o tom, že se autorka mohla vydat cestou prostřední. Jednu knihu vydat jako Radka Třeštíková a druhou pod utajeným pseudonymem. Ale to je cesta časově náročná + možná ani nebyla na stole. Někteří autoři chtějí být se svými čtenáři v přímém kontaktu a je to zcela relevantní postup.

Touha zjistit, co si lidé myslí doopravdy

Na změně autorského jména je ovšem něco nesmírně lákavého. Každý úspěšný autor někdy přemýšlí, zda jsou jeho knihy hodnoceny skutečně podle samotného textu, nebo podle všeho, co se kolem jeho osoby za roky vytvořilo.

Čtenář už neotvírá pouze román. Otevírá novou Třeštíkovou.

Ještě před první stránkou má nějaké očekávání, názor a často i velmi silnou emoci. Někteří se těší. Někteří jsou připraveni knihu milovat. Jiní už dopředu vědí, že ji budou nenávidět, byť ji ještě ani nedrželi v ruce.

Velmi snadno si proto dokážu představit, jak lákavá musí být představa vydat knihu pod zcela neznámým jménem. Číst první recenze a sledovat reakce lidí, kteří netuší, kdo text napsal. Žádná minulost, žádné rozhovory, žádné fotografie, žádné předchozí spory a žádná očekávání.

Jen kniha.

Přesně s touto myšlenkou pracoval i Stephen King, který publikoval jako Richard Bachman. Jeho druhá autorská identita zůstala nějaký čas utajená a umožňovala mu vydávat knihy bez toho, aby na obálce stálo jedno z nejslavnějších jmen světové literatury.

Jenže podobné tajemství se udržuje stále hůře. A v případě nové knihy Radky Třeštíkové se o skutečné utajení ani nikdo nepokouší. Velikovsky není neznámá autorka. Je to nová kapitola známé autorky.

Styl ani odvaha zřejmě nikam nezmizely

Nová kniha se jmenuje Někdo to udělat musel a vyjít má 1. září 2026. Už nyní je možné ji předobjednat a standardní vydání je v předprodeji za 399 Kč. A dokonce bude v prodeji i sběratelské vydání.

Samotná anotace naznačuje příběh plný slunce, dospívání a jižní Francie, ale současně také něčeho mnohem temnějšího. Vypravěčka se pokouší dostat příběh ven z hlavy, protože na ni stále naléhá a nedává jí pokoj.

To zní jako látka, ve které se může znovu naplno projevit všechno, co od knih Radky Třeštíkové očekáváme. Výrazný styl, odvaha, emoce, nejednoznačné postavy a ochota psát způsobem, který část čtenářů nadchne a další spolehlivě rozčílí. To můžeme asi brát za holý fakt.

Jméno se tedy mění, ale nebyl bych překvapený, kdyby se samotná autorka měnit nechtěla vůbec. Své publikum má a i svůj styl. A je to tak správně.

Pseudonym nemusí znamenat útěk od předchozí tvorby. Může být způsobem, jak si autor znovu vymezí vlastní prostor. Jak oddělí veřejnou osobnost od člověka, který sedí nad rukopisem. Nebo jak si jednoduše vytvoří pocit, že začíná další období své kariéry a možná i osobního života.

Velikovsky ovšem vstupuje na scénu s obrovským náskokem. Má za sebou celé dílo Radky Třeštíkové, její čtenáře, zkušenosti i mimořádně silné jméno.

Předprodej nové knihy, která bude velkou zářijovou událostí

Někdo to udělat musel bude bezpochyby patřit mezi nejsledovanější české knihy letošního podzimu. Nejen kvůli samotnému příběhu, ale také kvůli celé proměně, která jeho vydání doprovází. To se neděje každý den.

Bude zajímavé sledovat, jak rychle čtenáři přijmou jméno Velikovsky. Zda se časem podaří upozadit původní příjmení, nebo bude Třeštíková ještě dlouhé roky doprovázet každou obálku a reklamu.

Necháme se překvapit... Já Radce držím palce.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.