Proč manga není útěk od dospělosti, ale jiný způsob, jak ji vyprávět a prožívat

Včera jsem se v práci dostal do debaty, která začíná nenápadně a končí větou: „Manga přece není čtení pro dospělé.“ Přitom jde o médium, které má v Japonsku takovou váhu, že už roky tvoří skoro polovinu celého vydavatelského trhu. A protože podobnou větu slýchám dost často, sepíšu to tentokrát i sem, s kontextem a i pár fakty.

Bavili jsme se s kolegou, kterého bych bez váhání označil za velkého čtenáře. Pracuje u nás ve financích a relativně nedávno pobíhal po kancelářích a vyprávěl, že umělá inteligence ovládne svět, a že úplně skvělá kniha je Syndikát od Leoše Kyši. Upřímně mám pocit, že polovinu prodejů v České republice udělal jen tím, jak ji všem doporučoval.

Pak jsme se dostali k manze. K tomu, proč je tak populární, co to vlastně přesně je, a hlavně proč si část lidí pořád myslí, že to není „dospělé čtení“. Chápu to. Pořád existuje obrovské množství čtenářů, kteří nikdy neměli mangu v ruce a nikdy neviděli žádné anime. Jenže právě tam se často schovávají některé z nejhlubších zážitků, které člověk může s příběhem jako vizuálním médiem mít.

Anime je v tomhle zvláštní disciplína. Dokáže pracovat s emocemi jinak než klasický film nebo seriál, protože má úplně jiné nástroje rytmu, symboliky a stylizace. Nejde jen o to, že si „může dovolit víc“, ale že jinak skládá obraz, čas a detail, aby emoce nevznikla z jedné velké scény, ale z trpělivě dávkovaných mikro okamžiků. Ten princip, kdy se míchá filmové uvažování se specifiky kresby a komiksu, je popsaný i akademicky, a je to přesně to, co člověk intuitivně cítí, když ho nějaká série semele a stane se součástí jeho duše a osobnosti.

A pak je tu rozmanitost. Anime i manga umí být dětské, něžné, absurdní, brutální, romantické, psychologicky dospělé, historické, sci-fi, sportovní, kuchařské, nebo klidně všechno dohromady. Pro mě je to důležité říct nahlas, protože „manga“ není žánr, ale formát, respektive médium. Stejně jako „film“ také není žánr.

Pokud chcete pochopit kulturní význam mangy, pomůže jeden tvrdý údaj. V Japonsku tvořily v roce 2024 komiksy celkem 44,8 procenta prodejů v rámci celého vydavatelského trhu. Jinak řečeno, skoro každá druhá koruna v japonském publishingu šla do mangy a příbuzných formátů.

Pokud vás zajímá více data, tak na tomto odkazu se můžete pokochat.

A teď Evropa, protože tady je to často stejné překvapení jako u mého kolegy. Největší evropský trh je dlouhodobě Francie a manga tam není okrajová záliba, ale masová kultura. Ve Francii v roce 2023 prodalo 75 milionů výtisků v segmentu komiksu a mangy, přičemž manga představovala jeden prodaný výtisk ze dvou. A i když v roce 2024 nastal pokles, pořád šlo o desítky milionů kusů, konkrétně 36 milionů prodaných mang, a trh se počítal na stovky milionů eur.

No a teď k manze samotné

To, co doručí dobré anime, umí doručit i knižní příběh, a manga je v tomhle most, který spoustě lidí pomůže. Je to čtení, jen je vyprávěné obrazem a sekvencí. Autor rozhoduje o tom, jak dlouho se díváte na výraz tváře, kdy vám ukáže prostor, kdy naopak schválně nechá prázdno, aby vám v hlavě doznělo to nepříjemné ticho po větě, kterou byste nejradši neslyšeli.

A pokud chcete drobný historický kontext, který to celé ukotví, tak slovo „manga“ má hlubší kořeny, než by se možná zdálo. Hokusai začal vydávat své skicáře Hokusai manga už v roce 1814, tehdy to samozřejmě nebyla „manga“ v dnešním smyslu příběhových sešitů, ale je to krásná připomínka, jak dlouho má Japonsko tradici vyprávění kresbou. A moderní manga, jak ji dnes vnímáme, se extrémně formovala po válce, mimo jiné díky Osamu Tezukovi, který výrazně proměnil způsob, jak se v komiksu pracuje se „střihem“ a filmovým vyprávěním. Zdroj je zde.

Takže ne, není to automaticky čtení pro děti. Manga má své kategorie pro děti i mladší čtenáře, ale zároveň má obrovské množství titulů psaných pro dospělé, často s tématy, která by se v mainstreamu prodávala těžko, protože by byla moc tichá, moc dlouhá, moc nepříjemná, nebo naopak moc lidská.

A jestli jste mangu nikdy nedrželi v ruce, největší prvotní bariéra bývá paradoxně technická. Čte se opačným směrem, člověk si na chvíli připadá nešikovně, a má pocit, že to „nedává“. Dává. Jen je to jako když poprvé přejdete z dabingu na originál. První minuty jsou zvláštní a pak už vám to najednou přijde přirozené.

Pokud bych měl vše shrnout jen jednou myšlenkou, tak si odkládám tuhle: manga a anime nejsou útěk od dospělosti, ale jen jiný způsob, jak ji vyprávět a umělecky prezentovat. A někdy je tenhle způsob přesnější, odvážnější a emočně náročnější, než na co jsme zvyklí z běžné západní produkce.

Co a komu doporučit?

A protože se mě často ptáte, pro jaký věk jsou vhodné jednotlivé manga série, které teď najdete v naší akci 10 za 500, udělal jsem jednoduchý, byť ve výsledku dost obsáhlý, přehled. U každé série najdete krátké představení děje a hlavně důvod, proč je vhodná spíš pro mladší čtenáře, teenagery, nebo už vyloženě pro dospělé. Neberte to jako absolutní soud. U mangy (a vůbec u literatury) vždycky záleží na vyspělosti konkrétního čtenáře a na tom, co už má načteno. Ale jako orientační mapa to funguje myslím dobře.

Začnu od těch nejpřístupnějších a postupně se dostanu k titulům, u kterých už bych byl opatrný, nebo bych je rovnou nechal dospělým.

9+ až 10+ Jemné, bezpečné, ideální na start

Pán a kocour

Tohle je manga, která často funguje i na lidi, kteří jinak komiksy nečtou. Je to lidská, pomalá a hodně empatická věc o vztahu osamělého muže a kočky, která mu postupně převrátí život. Nejde o akci ani o šok. Je to manga o blízkosti, drobných radostech a o tom, že i malé setkání může změnit náladu celého dne. Pro mladší čtenáře je to bezpečná volba, protože tu nenajdete brutalitu ani sexualizované motivy, spíš emoce a klid.

A zde bych mohl rovnou připomenout, že spodní hranice nijak neříká, že je i hranice horní. Zrovna tato série je milována i dospělým publikem. Ti v něm uvidí pouze jiné vrstvy příběhu a poetiky.

12+ Lehká fantasy, romantika, dobrodružství

Jednoho dne princeznou

Fantasy romance s dvorskými intrikami a dramatem, které je ale pořád v mezích žánru pro teen publikum. Funguje skvěle pro čtenářky a čtenáře, kteří mají rádi příběhy o proměně osudu, vztazích, rivalitě a postupném budování pozice v nepřátelském prostředí. Není to drsné, spíš „napínavé a vztahové“. Pro mladší čtenáře může být náročnější jen tím, že se tu hodně řeší sociální dynamika, motivace postav a hry na aristokratickém dvoře.

Magie Svaté je všemocná

Pohodová fantasy, která je hodně o atmosféře, vývoji hlavní postavy a pocitu, že věci mohou být v životě správně, i když se na začátku zdají úplně mimo. Je tu romantická linka, kouzla, trochu politiky, ale nic, co by bylo vyloženě nevhodné. Doporučil bych ji jako bezpečnou volbu pro teen čtenáře, kteří chtějí fantasy bez násilí a erotiky.

Korejská manhwa je komiksová tvorba pocházející z Jižní Koreje, která se od japonské mangy liší nejen původem, ale i formou a stylem čtení. Typicky se čte zleva doprava a velmi často vzniká primárně pro digitální platformy jako tzv. webtoony, tedy barevné, vertikálně poskládané kapitoly optimalizované pro čtení na mobilu.

Noc oživlých koček

Ten nápad je sám o sobě absurdní a skvěle funguje, tedy aspoň v prvním díle, který jsem si mohl přečíst. Svět, ve kterém je něco špatně a kočky se chovají… no řekněme ne úplně standardně. Je to hororové spíš v estetice a konceptu, často to stojí na nadsázce, ale pořád to může být pro citlivější děti lehce nepříjemné, protože „hororový tón“ tam je. Pokud máte doma dítě, které se bojí snadno, posunul bych to spíš k 13+. Pro běžné teen čtenáře je to ale fajn mix napětí a humoru.

13+ až 14+ Emocionálně těžší témata a psychologičtější příběhy

Zdál se mi zase ten stejný sen

První manga vydaná pod naší značkou GATE. Má v mém srdci tedy navždy dost speciální místo. Je to příběh o dospívání, o vztazích, o smutku, o hledání sebe sama. Prezentované emoce mohou být krásné, ale i bolet. Obsahově to není „nevhodné“ ve smyslu explicitních scén, spíš je to náročnější emocionálně. Pokud má čtenář kolem třinácti let a má rád příběhy, které jdou do hloubky, může to být trefa. Pokud chce někdo hlavně zábavu, bude pro něj lepší sáhnout po něčem lehčím.

Deníky apatykářky

Historické prostředí paláce, intriky, záhady, jedy, nemoc, hierarchie, moc. Čtenářsky je to hodně zábavné, protože se pořád něco děje a hlavní hrdinka je chytrá a systematická. Zároveň je fér říct, že dvorské prostředí s sebou občas přináší i motivy, které mohou být pro mladší čtenáře citlivější, typicky témata spojená se sexualitou, kontrolou a mocenskými vztahy. Neříkám, že je to explicitní, ale ten kontext tam je. Proto to dávám spíš do pásma 13+ až 16+ podle vyspělosti.

Holmes z Kjóta

Středoškolská linka, vztahy, jemná romantika a do toho záhady kolem umění a starožitností. Je to civilní, chytré a klidnější. Pro teen čtenáře je to dobrá volba, protože to netlačí na pilu, není to brutální, ale pořád to má tempo díky tomu „pátracímu“ rámu. Věk 14+ volím hlavně kvůli tomu, že část kouzla je v detailech a v atmosféře, kterou si mladší čtenář nemusí ještě tolik užít.

Muž v domácnosti

Komedie, ve které bývalý elitní zabiják působí pořád jako nejnebezpečnější člověk ve městě, ale reálně řeší nákup, úklid, vaření a běžné domácí situace. Není to o krvavé akci, ale je tu „gangsterový“ styl humoru a občas drsnější slovník nebo narážky. Proto ho řadím do 14+. Pro teen čtenáře je to často extrémně vtipné právě tím kontrastem. PS. Určitě doporučuji i anime. To mě bavilo nesmírně.

15+ Akce, násilí, temnější příběhy

Ragnarok - Poslední boj

Arénové souboje bohů a lidí, které můžete nyní sledovat jako anime na Netflixu. I na stránkách mangy je to vše velké, epické, přepálené, zábavné, ale taky brutální. Je to typ mangy, kde se řežou ruce, létá krev a jde se naplno. Pokud má čtenář rád bojové věci a není citlivý na násilí, patnáct let je rozumný start. Pro mladší děti to může být zbytečně tvrdé, byť si nemyslím, že by je to nějak poznamenalo.

Kakegurui - Blázni do hazardu

Tohle není manga „jen o kartách a sázkách“. Je to nekončící psychologický tlak, manipulace, ponižování, hra o status a moc. Navíc má příběh často výrazně erotizovanou atmosféru a celkově je to série, která stojí na vyhrocených emocích a mind games. Proto bych ji nedával mladším čtenářům. V praxi to vychází spíš na 15+.

Mars Red

Upíři, vojenské drama, temnota, násilí, ponurá atmosféra, cože je divoký, ale velmi podmanivý mix. Není to nutně nejexplicitnější věc na světě, ale náladou a tématy je to pro starší teen čtenáře. Doporučil bych 15+, byť zde si vážně nejsem zcela jist.

16+ Kriminalita, horor, explicitnější motivy

Dívka ze země Venku

Jedna z nejkrásnějších a zároveň nejvíc tísnivých věcí v tomto výběru a mohu prozradit, že i s nejlepším celkovým prodejem. Vypadá to jako pohádka, ale je to gotické, melancholické a místy hodně nepříjemné v tom zvláštním žánru „tichého“ hororu. Není to žádný splatter, spíš konstantní psychologická tíseň a silná atmosféra. Pro starší teen čtenáře výborné. Pro mladší to může být moc, byť to zkusit určitě můžete.

Vanitas - Magická kniha

Upíří fantasy s výrazným stylem, napětím, násilím a často i erotickým podtextem. Je to komplexnější, výraznější a rozhodně to není „dětská“ věc. Šestnáct plus je za mě bezpečné doporučení.

Psycho Pass Inspektor Šin´ja Kógami

Dystopie (což já rád), kriminalita, vraždy, morální dilemata a nepříjemné otázky o společnosti. Když to funguje, tak je to skvělé, ale je to temné a místy tvrdé. Obsahově i tematicky to míří primárně na dospělé. A je to fakt klasika.

Gannibal

Hororový thriller, který jde do hodně nepříjemných detailů, včetně motivů kanibalismu a brutálního násilí. Tohle už je manga, u které bych byl velmi opatrný, pokud by se mělo jedna o dárek pro děti. Šestnáct plus berte jako minimum a i tak záleží, co čtenář snese. Nicméně je to fakt super. Já jsem si to užil.

Trace

Kriminalistika, forenzní vyšetřování, mrtvá těla, pitvy, temná témata. Není to akční mlátička, spíš „realističtější“ krimi. Pro mladší čtenáře to nedává smysl a pro citlivější čtenáře to může být nepříjemné. Šestnáct plus a nezapomeňte, že se jedná o příběh propojený s mangou Brutal.

Nemohu přestat proklínat

Temnější akce a hororové ladění, prokletí, celkově drsnější manga. Tady bych se držel stejné logiky jako u temnějších titulů výš. Šestnáct plus je rozumné, ale je to dost individuální.

Sbohem, má růžová zahrado

Vztahové drama s dospělejšími motivy, tlakem společnosti a intimnějšími tématy. Není to „explicitní porno“, ale je to už kniha, která řeší věci dospělejším způsobem. Proto ji řadím spíš do 16+ a to hlavně z důvodu, že si příběh opravdu užijí lidé, kteří už mají nějaký věk.

Loutka

Loutka je temná psychologická manga zaměřená na manipulaci, ztrátu kontroly a toxické vztahy. Nestaví na otevřené brutalitě, ale na tísnivé atmosféře a postupném rozkladu postav, což z ní dělá čtení náročné spíš psychicky než vizuálně. Právě kvůli těmto tématům je vhodná především pro starší teenagery a dospělé čtenáře.

17+ až 18+ Extrémní násilí a dospělá tematika

Gangsta

Organizovaný zločin, drogy, prostituce a tvrdé násilí. Tohle už je manga, která stojí na dospělém světě bez příkras. Sedmnáct plus je myslím minimum, a i tak je dobré počítat s tím, že je to opravdu drsné.

Brutal - Zpověď detektiva z oddělení vražd

Název nelže. Extrémní násilí, sadismus, velmi explicitní krimi obsah. To už je jednoznačně pro dospělé či vyzrálé čtenáře. Pokud hledáte něco „na hraně“, tady ta hrana dávno zmizela v dálce.

Sexuální výchova na 120 %

Tady nejde o to, že by to bylo „špatně“. Jde o to, že je to dost explicitní sexuální edukace, a to je prostě typ obsahu, který patří čtenářům, kteří chápou kontext. To už musím nechat na vás. Ale série je to super zajímavá.

Pokud hledáte něco bezpečného pro mladší čtenáře, Pán a kocour je sázka na jistotu. Pro teen čtenáře, kteří chtějí fantasy a romantiku bez extrémů, funguje Jednoho dne princeznou nebo Magie Svaté je všemocná. A pokud doma máte starší puboše nebo dospělého čtenáře, který chce temnotu, krimi a napětí, pak už se pohybujete u titulů jako Psycho Pass, Gannibal, Gangsta nebo Brutal.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.