Pět podcastů, bez kterých si svůj týden už skoro nedovedu představit
Jsem věrný posluchač audioknih a podcastů. Strávím s nimi ročně tisíce hodin a v podstatě si nedovedu představit, že bych bez nich dokázal fungovat. Různé audioknihy sdílím a recenzuji docela pravidelně a v následujících týdnech se tu můžete těšit na další doporučení, protože budu mít naposloucháno několik skvělých titulů.
Tentokrát bych vám ale chtěl dát doporučení na podcasty, které mám skutečně rád. Je potřeba říci, že ne všechny jsou zaměřené na knihy, protože nejen literaturou živ je člověk, byť to někteří z vás neuslyší rádi. Jako politolog v důchodu mám velmi rád i jiná, především společenská témata. Podcasty, které vám zde doporučuji, poslouchám opravdu pravidelně a nenechám utéct ani jeden nový díl. Některé z nich i přímo finančně podporuji.
Harry je idiot boy
Začal bych podcastem, který je naprosto literární, a tím jsou Kocouři paní Figgové. Poslouchám ho již několik let. Tvoří ho literární vědec David Jirsa a zvukař a muzikant Dan Zezula. Myslím si ale, že oba dva můžeme bez problémů označit za zkušené podcastové matadory, protože stojí i za (nebojím se říci) legendárním projektem Na potítku, který rozhodně také stojí za poslech.
Vraťme se ale ke Kocourům paní Figgové. Pánové rozebírají dílo J. K. Rowlingové, tedy autorky Harryho Pottera, a věnují se primárně sérii Harry Potter. Jdou kapitolu po kapitole a diskutují nad každou z nich - někdy doslova nad každou větou a činem postav. Postupem let dospěli až ke čtvrté knize, kterou začali rozebírat relativně nedávno. A protože jsou následně ty knížky fakt bichle, tak konec podcastu očekávám zhruba za dvě dekády.
Je to trochu nekorektní, vtipné a hodně široce pojaté. Nejzajímavější na tom ale je, jak intenzivně řeší rozdíly mezi originálem a českým vydáním. Opakovaně dokazují a ukazují, jaké jsou nedostatky českého, byť v mnoha ohledech skvělého, překladu. Celkově mě jejich diskuze o Harrym Potterovi a o všem okolo nesmírně baví. Jsem strašně rád, že takový podcast existuje. Na každý díl se vždy těším, protože jsem ve stejném věku jako jeho tvůrci a mám pocit, že Harryho Pottera i celé dílo autorky vnímám podobně jako oni.
Za císaře!
Další podcast, který jsem si zamiloval zhruba před rokem, je Raptor Imperialis. To zase není tak dlouhá doba, ale o to větší radost mi tenhle objev udělal. Jde o podcast, který se věnuje úplně všemu spojenému se světem Warhammeru 40 000. Velmi detailně rozebírá celé universum, jeho historii, lore, celkovou popkulturu s ním spojenou a také postavy či události, které můžeme nalézt v jednotlivých knihách z tohoto světa. A těch už vyšlo více než sto.
Utáhli mě na model bonusových kapitol i celkový rozhled tvůrců. Právě díky nim jsem si tento svět zamiloval a mám v plánu ho čím dál víc objevovat. Není to tedy jen pro ty z vás, kteří Warhammer 40 000 hrají nebo ho už dobře znají z knih. Díky tomuto podcastu ho můžete začít poznávat. Kdo říká, že si po třicítce nemůžete začít barvit modely a stavět velké armády! Je to cool.
Já prostě miluji, když se rozebírá nějaký široký a propracovaný fikční svět. A Warhammer 40 000 rozhodně patří mezi ty vůbec nejikoničtější v celé historii. Takže ano, máme tu další podcast, který bychom mohli z určitého úhlu pohledu označit skoro za literární. Je to trochu přes koleno, ale proč ne.
Politika tam musí být
Třetím podcastem jsou Kecy a politika. Opět jde o podcast, který podporuji a vnímám jako zásadní součást našeho mediálního prostoru. Samozřejmě rozumím a chápu, že jsou zde tací, kteří nemohou podobná témata ani cítit. Třeba tento formát nemáte rádi nebo ho vnímáte jako projekt z nějakého konkrétního názorového spektra. Jsem s tím v pohodě. Já jsem ale přesvědčen, že velmi přesně a často až se schopností řeckých bájných věštkyň odhaduje, co se bude v následujících týdnech, měsících a letech na české politické scéně dít.
Není to tedy vysloveně věštecký podcast, aby nedošlo k omylu. Je to především aktuální reakce na českou politickou scénu. Mě na něm ale extrémně baví i páteční speciály, protože jsem v nich slyšel několik zcela unikátních rozhovorů, které mi pak ještě několik dnů rezonovaly v hlavě. Úterý je vždy příjemnější, když vím, že vyjde nový díl. To není malá hodnota.
Čistokrevná publicistika
A na závěr chci doporučit dva podcasty, které jsou si dost blízké. Už jen proto, že mají podobný formát a často zpracovávají totožná témata. Někdy dokonce ve stejný den. Jde o Vinohradskou 12, která spadá do portfolia Českého rozhlasu, a o 5:59, který patří do aktivit Seznam Zpráv.
Musím doplnit, že jsem věrný posluchač Českého rozhlasu Plus, a to už od začátku jeho vysílání. Vinohradskou 12 považuji za zcela přelomový projekt, který pomohl nastartovat českou podcastovou scénu, takže jí za to tleskám. Druhým podcastem je právě 5:59. Oba mají v zásadě totožný formát. Každý den přinášejí jedno téma, zhruba půlhodinovou epizodu a zpravidla i hosty, kteří umí k danému tématu dodat relevantní pohled či názor.
Když se nad tím zamyslím a trošku si to spočítám, tak každý týden strávím poslechem podcastů zhruba pět až sedm hodin. Nevím, jestli je to hodně, nebo málo. Toto číslo se ale příliš nemění, protože mám své stálice a k jiným podcastům si odskočím spíš nárazově. U těchto zmíněných mám každopádně naposloucháno téměř vše a mohu je s klidným svědomím doporučit.
U některých podcastů jsem pojal podezření, že jsou doslova nedílnou součástí mého týdenního fungování a rituálů. A vlastně je to docela příjemné zjištění. Člověk si časem uvědomí, že vedle knih, hudby a filmů si vytváří vztah i k hlasům, formátům a pravidelnému rytmu, který mu vstupuje do života. V turbulentní době není trocha rytmu a pravidelnosti vůbec na škodu.
Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.