Nejcennější věc, kterou si autor může odnést, není smlouva ani příspěvek na Instagram

Vzájemná podpora autorů je v České republice, a vlastně nejen u nás, trochu ošemetné téma. Velmi často začíná a končí tím, že si pochválíme knihy, které jsme napsali. Někdy si je i přečteme. A když jsme opravdu velcí formáti, tak v případě, že se nám nelíbí, o nich alespoň nikde neřekneme nic špatného. Což je samo o sobě poměrně velká hodnota.

Pokud ale chce autor uspět, musí budovat mnohem víc než jen vztahy s ostatními spisovateli. Potřebuje si vytvářet komplexní síť kontaktů a zároveň rozšiřovat své znalosti, aby se dokázal na knižním trhu orientovat a dělat správná rozhodnutí ve správný čas.

Proto se chci vrátit k vůbec prvnímu setkání autorů našeho nakladatelství. Dorazilo více než padesát autorů, což bylo opravdu skvělé číslo. Někteří přijeli z velké dálky a my si toho nesmírně vážíme. Naším cílem ale nebylo pouze připravit prezentace, které autorům vysvětlí fungování redakčního procesu, objasní základní pojmy nebo přiblíží principy propagace knih. Chtěli jsme také ukázat, jak se rozhoduje o marketingových prostředcích a podle čeho se určuje, kde a jaká kniha dostane prostor.

Velká část dne však byla věnována networkingu. Vím, že to není slovo, které by měl každý rád, ale jeho význam je obrovský. Funguje v byznysu a úplně stejně funguje i v autorském prostředí. Ve skutečnosti mezi těmito světy není tak velký rozdíl, jak by se mohlo zdát.

Autor není jen autor

Je to zároveň výzva pro všechny autory, kteří se snaží prosadit na českém trhu. Ostatní autory bychom neměli vnímat pouze jako lidi, kteří také píší knihy. Naprostá většina z nich má svou další profesi. A právě ta je zpravidla tím, co jim vydělává na živobytí.

Velmi často jde o lidi pracující v médiích, o odborníky ve svých oborech, o osobnosti se zajímavými kontakty, životními zkušenostmi a vazbami vycházejícími z rodiny, práce nebo okruhu přátel. To jsou nesmírně důležité střípky, které mohou rozhodovat o tom, zda bude kniha úspěšná, nebo ne. Případně o tom, zda ji za úspěšnou bude považovat samotný autor.

Každý z nás má totiž nastavené své vlastní parametry. Někdo je spokojený s tisícem prodaných kusů. Někdo potřebuje sto tisíc a podřizuje tomu vše, co dělá. Ani jedna z těchto variant není špatně.

Na našem setkání jsme se snažili o několik věcí současně. Propojit autory navzájem, aby se spolu potkávali a mluvili. Povzbudit je, aby vedli rozhovory s námi, lidmi z nakladatelství. Aby nám říkali své obavy, plány i témata, která je zajímají a která by s námi chtěli konzultovat. To všechno funguje mnohem lépe v reálném světě než online. Za několik minut osobního rozhovoru lze často vyřešit více věcí než během dlouhé e-mailové komunikace.

Prolomit první bariéru bývá nejtěžší

Stejně důležité bylo, aby autoři mezi sebou hledali možnosti spolupráce, přemýšleli o tom, jak si mohou pomoci, jak mohou mluvit o svých knihách a jak mohou navázat přátelství nebo pracovní vztahy, které pro ně budou dlouhodobě hodnotné. A bylo vidět, že se to děje. Často stačilo jen prolomit první bariéru. Překonat pocit, že někoho oslovíte a budete působit, jako byste se vnucovali.

Jenže tak to vůbec není.

Lidé okolo vás řeší velmi podobné problémy. Mají podobné zkušenosti, podobné obavy a často i podobné sny. Právě proto vzniká prostředí, ve kterém naše nejistota postupně mizí. Autoři často říkají, že jsou především introverti. Nejsem si jistý, kolik je na tom pravdy. Ze zkušenosti totiž vím, že nezáleží tolik na tom, zda jste introvert nebo extrovert. V podobných situacích má téměř každý blok někoho oslovit, představit se nebo navrhnout spolupráci.

Někdy stačí malé postrčení. Jindy pomůže životní zkušenost, že i odmítnutí je vlastně užitečná zpětná vazba. Člověk zjistí, že se nic dramatického nestalo a že může jednoduše pokračovat dál.

Tyto kontakty navíc nemusíte navazovat jen na podobných setkáních, kterých zatím není mnoho, i když věřím, že jich bude postupně přibývat. Stejně dobře fungují festivaly, křty knih, besedy nebo jiné akce, kde se pohybují lidé (nejen) kolem literatury. Možná stojí za to se občas zamyslet nad tím, kde trávíte čas, koho potkáváte a koho byste naopak chtěli potkat.

Osobně se mi totiž téměř všechno domlouvá lépe tváří v tvář a vy to nebudete mít jinak. Někdy stačí opravdu jen malý náznak osobního vztahu a věci, které by e-mailem trvaly týdny, se během několika minut posunou výrazně dál.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.