Nástupci mohou být největším románem Leoše Kyši
O některých knihách se dozvím ve chvíli, kdy se objeví v edičním plánu či dokonce na mém stole... Ale to není příliš časté. O jiných vím měsíce či roky dopředu a postupně sleduji, jak vznikají. A pak jsou knihy jako Nástupci od Leoše Kyši, o kterých posloucháte celá léta, sledujete, jak autor celé téma promýšlí, a celou dobu si říkáte jediné: Jestli tohle dopadne tak, jak má, bude to zatraceně velká věc.
S Leošem jsem se o tomto příběhu poprvé bavil velmi dávno. Tehdy jsme mu pracovně říkali jednoduše Gerontokracie a už samotný základ mi přišel skvělý. Finální název Nástupci: Zápisky ze světa Gerontokracie je podle mě ještě lepší.
Protože přesně o nástupnictví vlastně celý problém, který Leoš otevírá, je.
Žijeme ve společnosti, která rychle stárne. To samozřejmě není žádná překvapivá informace. Čteme o tom v demografických statistikách, řešíme (tedy zatím spíše neřešíme) důchodový systém, zdravotnictví, nedostatek pracovníků a jednou za čas se někdo pokusí rozjet debatu o tom, kolik dětí bychom měli mít. Odpověď je, že mnohem víc, než máme...
Jenže stárnutí společnosti není pouze otázkou důchodů. Je to změna, která může postupně zasáhnout prakticky všechno. Politiku. Ekonomiku. Bydlení. Zdravotnictví. Pracovní trh. Rozdělování veřejných peněz. A hlavně vztah mezi generacemi.
Leoš na tomto tématu nepracoval tak, že si jednoho večera sedl a řekl si, že napíše dystopii o důchodcích. Myšlenku v sobě nosil roky. Studoval ji, rozpracovával a konzultoval s řadou sociologů a dalších odborníků. A právě tahle dlouhá příprava je vidět.
Příběh nás zavede do roku 2060. Česká republika se ocitá uprostřed mimořádně ostrého generačního konfliktu. Společnost se za několik desetiletí proměnila zcela zásadně.
Mladí mají svůj vlastní svět, vlastní pravidla a také hru jménem Mofi tejgom, která postupně proniká stále hlouběji do jejich životů. Když je zavražděn nadějný politik, začne se zdát, že hra překročila hranici, za kterou už nejde pouze o nevinnou zábavu. A samozřejmě platí, že nic nebude tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.
Kniha má 280 stran a vyjít má již 26. srpna 2026 pod značkou Vendeta. Je zde samozřejmě detektivní a thrillerová linka, ale mám pocit, že skutečné ambice Nástupců leží mimo žánry.
Leoš Kyša dokázal u Sudetenlandu vzít české devadesátky, Sudety, politiku, společenskou frustraci a historickou paměť a postavit na tom příběh, který oslovil obrovské množství lidí. Syndikát zase ukázal trochu jinou polohu jeho tvorby. Mix Kotlety a Kyši.
Nevím, jestli Nástupci překonají komerční úspěch fenomenálního Sudetenlandu. To se samozřejmě ukáže až ve chvíli, kdy se kniha dostane mezi čtenáře. Ale rozhodně bych tuto možnost vůbec nevylučoval. Téma je totiž silné a hlavně se týká prakticky každého z nás.
Náladou byla kniha přirovnávána dokonce ke Společnosti mrtvých básníků. A jestli se podařilo propojit podobnou emoci s generačním konfliktem budoucího Česka, politickou linkou s thrillerem, tak mě to zajímá opravdu hodně.
Bude zajímavé sledovat, jak na knihu reagují jednotlivé generace. Uvidí v ní mladší čtenáři varování před světem, kde zcela ztratí vliv? Bude se generace seniorů cítit dotčena? Nemám tušení, ale těším se.
Dobrá společenská beletrie nám nemá vysvětlovat a přikazovat, co si máme myslet. Má nás přinutit uvažovat o věcech, které bychom jinak velmi pohodlně odsunuli někam za horizont dalšího volebního období. Stárnutí populace je přesně takovým tématem.
Víme, že přichází. Máme data. Máme prognózy. Vedeme o něm odborné diskuze. Ale převést všechny tabulky, statistiky a studie do konkrétního lidského příběhu může být nakonec mnohem efektnější než dalších sto stran demografické analýzy, kterou si nikdo nepřečte.
A ještě jednu věc mohu prozradit. Téma a samotný příběh už vzbudily zájem také mezi filmovými a televizními producenty. Co z toho nakonec vznikne, je samozřejmě ještě otázka budoucnosti. Nikoliv ale vzdálené tak, jako rok 2060. Do toho vás expresně přenese pouze tato kniha.
Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.