Londýn, Frankfurt a Bologna: proč knižní veletrh není vždy ráj pro čtenáře
Chcete se vydat na knižní veletrh do Londýna, Frankfurtu nebo třeba do italské Boloni s představou, že si tam nakoupíte velké množství knih a na malém vozíčku si je všechny odvezete domů? V takovém případě byste nejspíš odcházeli extrémně zklamaní. Odpovídám totiž na jednu z otázek, která si zaslouží trochu přiblížit a vysvětlit rozdíly mezi běžným knižním veletrhem a veletrhem pro profesionály.
Představte si třeba Svět knihy nebo Knihu Brno, jak je známe z České republiky. Případně jiné menší akce tohoto typu, třeba náš Festival knižních závisláků. Tyto veletrhy (festivaly) jsou primárně určeny pro veřejnost, a proto je tam kombinace stánků nakladatelů, setkání s autory a obecně i přímého prodeje knih. To jsou přesně ty akce, odkud si odnesete obrovské množství knih, zpravidla s velkou slevou. A vlastně je to i vysvětlení, proč tyto akce nejsou příliš výhodné pro knihkupce.
Pak jsou tu ovšem veletrhy pro knižní profesionály. Nazývám to tak záměrně, abychom si to trošku odlišili. Patří sem například londýnský knižní veletrh, frankfurtský knižní veletrh jako největší akce tohoto typu na světě nebo knižní veletrh v Boloni, který se více specializuje na dětskou literaturu. Najdete ale i menší, lokálnější akce nebo veletrhy zaměřené jen na určitý výsek knižní produkce.
Pokud si chcete koupit lístek na londýnský knižní veletrh nebo na veletrh do Frankfurtu z pozice nakladatele či obecně člověka, který tam jede nakupovat knihy a řešit byznys, zaplatíte zhruba, a prosím berte to opravdu jen orientačně, protože existuje mnoho typů vstupenek a ceny se mohou každý rok lišit, něco kolem 2 500 až 3 500 korun. Díky tomu získáte vstup na veletrh a můžete si tam začít domlouvat schůzky.
Pokud byste byli literární agent a chtěli byste tam svůj stoleček, a teď si opravdu představte jen stoleček a dvě až čtyři židle v International Rights Centre, zkráceně IRC, zaplatíte ještě násobně víc. Jednoduše se předpokládá, že tam jedete dělat byznys a že jste tam proto, abyste vydělali peníze.
Na těchto veletrzích zpravidla vidíte národní stánky, vystavovatele z řad mezinárodních knižních distribucí a velké množství dodavatelů softwaru pro nakladatele. Jsou to spíše klasičtější výstavní stánky, ale všechny jsou koncipované tak, aby na nich probíhalo velké množství schůzek. Stejně tak tam najdete stánky velkých mezinárodních nakladatelů, které opět nejsou stavěné primárně na vystavování knih. Ano, nějaké knihy tam vidíte, ale relativně málo. Zato je v každém stánku velké množství stolečků, často doslova namačkaných jeden vedle druhého, a zpravidla i malá recepce, kde si potvrdíte, s kým a v kolik máte schůzku, aby vás dovnitř pustili.
Na všech těchto akcích je i již zmíněné International Rights Centre (či jeho obdoba), tedy centrum pro prodej práv. Nachází se tam stovky stolů a celé to působí jako obrovské mraveniště. Právě tam jdete na schůzku s agentem nebo menším nakladatelem. Tuto funkci někdy suplují i národní stánky, které jsou také uzpůsobeny k tomu, aby tam probíhaly schůzky tohoto typu. Dobrým příkladem je třeba německé zastoupení, které má pod sebou velké množství různých nakladatelů.
Pokud byste se chtěli podívat třeba jen na londýnský knižní veletrh, tak se tam v podstatě jako běžný návštěvník vůbec nedostanete. Dělají se tam exkurze pro školy a probíhá i nějaký doprovodný program, ale jinak by to pro vás vlastně mohla být docela nuda. Je tam strašně velké množství lidí, ale nemáte se moc na co dívat, protože téměř všechno důležité se odehrává u stolečků v rámci diskuzí.
V tomto ohledu je výrazně zajímavější frankfurtský veletrh, který je opravdu obrovský. Je tam neskutečné množství národních stánků, prezentace knih jsou výrazně větší, jsou tam zastoupeni i maloobchodní prodejci a celý rozsah akce je opravdu neskutečný. Frankfurt navíc zpravidla fungoval tak, že první dva až tři dny byly určeny pro knižní profesionály z celého světa a následně se veletrh otevíral veřejnosti. Tam si tedy můžete koupit lístek i jako běžný návštěvník. Druhá otázka ale je, jestli by vás to opravdu bavilo.
Pokud byste chtěli vidět opravdu brutálně velký knižní veletrh, tak Frankfurt za to stojí. Mně se extrémně líbil i knižní veletrh v Boloni, což je akce více zaměřená na dětskou literaturu a ilustraci. Proto je také vizuálně poutavější a pro běžného návštěvníka podle mě o něco atraktivnější než třeba zmíněný londýnský veletrh.
Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.