Literární svět po covidu: éra velkých akcí právě začala
V roce 2025 se naplno projevil trend, který po období covidu logicky musel přijít. Autogramiád a menších akcí přímo v knihkupectvích ubývá. A není to náhoda ani selhání pořadatelů, ale přirozený posun celého knižního ekosystému.
Než se podíváme na to, co se změnilo a jaký je aktuální vývoj, pojďme si udělat malou exkurzi do roku 2017. Tehdy, a vlastně i v roce následujícím, jsme pořádali neskutečné množství autogramiád a dalších literárních akcí v našem knihkupectví na Václavském náměstí. Z velké části šlo o události, kdy jsme pouze poskytli prostor nakladateli, který si vše zorganizoval sám, a my jsme byli místem, kde se akce odehrála. Velké množství eventů ale spadalo přímo na naši hlavu od prvního nápadu přes přípravu až po samotnou realizaci.
Pamatuji si živě křest knihy youtubera Kovyho. Přišlo tolik lidí, že někteří z mnohahodinové fronty, ve které stálo snad dva tisíce návštěvníků, volali hasiče. Bylo to úplně šílené. A podobných akcí bylo opravdu hodně. Vzpomínám dokonce na jeden týden, kdy proběhlo deset akcí, tedy víc než jedna denně.
To všechno je dnes už minulost. Chtěl jsem tím ale ukázat, že autogramiády a besedy do knihkupectví přirozeně patří. Když vyjde kniha, autor ji chce pokřtít, chce být blízko čtenářům a logicky si řekne, že nejlepším místem je právě knihkupectví. Dává to smysl symbolicky i prakticky.
Pak přišel covid. Lidé se přestali potkávat, přesunuli se více do online prostředí a mnoho návyků se změnilo. Dnes už máme pocit, že je to dávná minulost, ale důsledky zůstaly. Promítly se do fungování celé společnosti a jedním z viditelných dopadů je i to, že autogramiády, besedy a křty přímo v knihkupectvích už rozhodně nejsou tak častý jev jako před deseti a více lety.
Mluvil jsem o tom s autory, kteří ročně navštíví dvacet, třicet nebo i více akcí. Potvrdili mi, že lidé chodí méně. Nakladatelé i knihkupci si toho samozřejmě všimli. A když odhlédneme od historického zlomu v podobě covidu, je tu ještě jeden zásadní faktor.
Stali jsme se národem festivalů
Už v devadesátých letech jsme byli národem hudebních festivalů. Každá malá vesnice měla svůj vlastní. Ostatně sám jsem jeden pořádal, byť ke svému konci už rozhodně nebyl úplně malý. Bylo jen otázkou času, kdy se tento model naplno přenese i do literatury.
Dnes máme v České republice silné zastoupení velkých literárních akcí, které navštěvují desítky tisíc čtenářů. A je logické, že si čtenář raději naplánuje víkendový program, kde nepotká jednoho autora jako na běžné autogramiádě, ale třeba stovku svých oblíbených spisovatelů. Navštíví několik besed, užije si širší doprovodný program a stráví na místě jeden nebo dva dny. Festivaly jsou v tomto směru jednoduše jedinečné.
Přední místo samozřejmě patří Světu knihy jako zásadní akci českého knižního světa, ale velmi rychle mu vyrostla řada silných konkurentů. Kniha Brno se rozrůstá a míří k tomu stát se možná největší knižní akcí v republice. Máme ostravský knižní festival, řadu žánrových akcí pro čtenáře fantastiky nebo fanoušky konkrétních světů, jako je Zaklínač, a to i mimo Prahu a Brno.
A pak je tu i náš Festival Knižních závisláků, který letos oslaví čtvrtý ročník a dál roste. I tam bude možné potkat více než stovku autorů, což je samo o sobě fascinující.
Tento trend samozřejmě velmi rychle reflektovali i nakladatelé. Uvědomili si, že místo toho, aby pro své nové tituly a zavedené autory pořádali deset, dvacet nebo třicet samostatných akcí ročně, je efektivnější uspořádat vlastní festival nebo se připojit k některému ze zaběhlých literárních formátů. Dává to smysl ekonomicky, marketingově i organizačně. Pro nakladatele, pro autory, pro média a ve výsledku hlavně pro čtenáře.
Podobný vývoj vidíme i v Anglii, Německu a dalších vyspělých zemích. Lidé jezdí na festivaly bez ohledu na věk, často se spojují do multižánrových akcí, kde knihy hrají větší či menší roli. Literatura se tak stává součástí širšího kulturního zážitku.
A já tomu vlastně rozumím. Knihkupectví často nejsou ideálně přizpůsobena pro větší autogramiády. Pokud chcete mít jistotu návštěvnosti a nechcete riskovat prázdné židle, je jednodušší být součástí festivalu, který funguje synergicky a přitáhne lidi i na jiné body programu.
Pokud jste tedy měli rádi menší besedy a křty ve svém lokálním knihkupectví, které jste měli pár minut od domu, možná se s tím budete muset částečně rozloučit. Tyto akce úplně nezmizí, ale nebudou tak časté jako dřív.
Nastává éra velkých literárních festivalů, kde strávíme jeden, dva nebo klidně tři dny. Pro mě osobně je to vlastně radostná změna. Tyto akce mě baví, mají energii, potkávám na nich obrovské množství čtenářů i kolegů z oboru a vždy přinesou něco navíc.
A když už jsme si stejně museli sednout do auta, do vlaku nebo do autobusu, abychom jeli na autogramiádu do vedlejšího města, dnes si to jen naplánujeme s větším předstihem. Pojedeme na svou velkou literární událost a budeme vědět, že nás čeká koncentrovaný zážitek, který malá samostatná akce nabídnout nedokáže.
Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.