Kniha bez autora. BookyAI ukazuje, jak temná může být budoucnost literatury

Jsem asi optimální cílová skupina, protože na mě dnes vyskočila placená reklama nové služby BookyAI, která mě okamžitě zaujala tvrzením, že mohu vydat vlastní knihu, aniž bych uměl psát či se o to snažil. Řekl jsem si tedy, že se na to musím podívat trochu podrobněji, a začal jsem procházet web, videa i samotnou ukázku fungování celého systému.

A dámy a pánové, už dlouho mi nebylo z nějakého projektu tak špatně, protože tohle není jen další hra s umělou inteligencí. Je to přesná ukázka toho, kam se můžeme jako tvůrci, zákazníci i čtenáři dostat, pokud přestaneme některé věci razantně odmítat.

Nejdříve si řekněme, co BookyAI vlastně dělá (a proč může na první pohled působit tak lákavě)

Na web a ukázky služby vám zde odkazuji, takže se můžete podívat přímo na ně a udělat si vlastní názor. Já vám ovšem rovnou popíši, co přesně BookyAI nabízí a proč mi samotná základní myšlenka připadá tak problematická.

BookyAI cílí především na lidi, kteří chtějí publikovat knihy prostřednictvím Amazon KDP, tedy Kindle Direct Publishing. Jde o systém, díky kterému může prakticky kdokoliv vydat elektronickou nebo tištěnou knihu a dostat ji přímo k zákazníkům Amazonu.

Pro českého autora píšícího pouze v naší kotlině je podobný trh zpravidla trochu vzdálený, ale v anglicky mluvícím světě jde o obrovský prostor, který dal vzniknout celé generaci nezávislých autorů. A také spoustě skvělých knih.

Na tom samozřejmě není nic špatného. Právě naopak. Odstranění některých bariér mezi autorem a čtenářem považuji za jednu z nejzajímavějších věcí, které internet literatuře přinesl. BookyAI ovšem jde ještě podstatně dál. Do míst temných a děsivých.

Jeho komunikace je postavena na tvrzeních, že nepotřebujete žádné zkušenosti se psaním. Nemusíte mít technické znalosti. Vlastně nemusíte ani moc (či spíše nic) vědět o tématu, kterému se chcete věnovat. Stačí vám nápad a software udělá zbytek.

Na webu dokonce pracují s pěkně vypadající rovnicí, podle které představuje samotné psaní pouze 20 % práce na knize. Zbylých 80 % mají tvořit rešerše, struktura, editace, sazba, obálka, technická příprava souborů a další věci, na kterých začínající autoři často ztroskotají. A víte co? Část té argumentace je pravdivá.

Vydat knihu opravdu není jen o napsání rukopisu. Následuje obrovské množství práce. Redakce, korektury, grafika, sazba, obálka, distribuce, marketing a desítky dalších věcí. Jenže z toho jaksi nevyplývá, že nejlepší řešení je odstranit z procesu téměř všechny lidi a nechat stroj, aby vám během několika minut vyrobil kompletní knihu.

Přesně k tomu totiž BookyAI je. A nijak to nemaskuje.

Největší problém není umělá inteligence, ale představa, že na lidech vlastně nezáleží

Prodej služby je rámován jednoduchou myšlenkou se silným business nádechem. Vy máte nápad. A nápad je to nejdůležitější. Nemusíte mít schopnost ho napsat. Nemusíte věnovat měsíce nebo roky tomu, abyste se naučili pracovat s jazykem. Nemusíte studovat téma, budovat vlastní zkušenost nebo přemýšlet nad každou kapitolou. Nemusíte rukopis desetkrát přepisovat, škrtat polovinu textu nebo jednoho večera zjistit, že posledních sto stran nefunguje.

Prostě si najdete zkratku (možná bych měl říci podvod). A BookyAI vám ochotně vysvětluje, že je to vlastně naprosto v pořádku.

Tato služba je doslovným naplněním jednoho z největších strachů, který dnes kolem generativní umělé inteligence existuje. Internet nebude zaplaven pouze špatným obsahem. Bude zaplaven obrovským množstvím obsahu, za kterým nestojí žádná skutečná potřeba něco říct či reálný lidský prožitek.

Literatura nebude vznikat proto, že někdo tři dekády studoval historii a chce předat svoje poznání a názory. Nebude vznikat proto, že spisovatel nosil v hlavě od dětství příběh či vzpomínku na ztraceného přítele. Ani proto, že někdo prostě miluje psaní a chce na světě zanechat nějaký svůj otisk a odkaz.

Vznikne proto, že klient (tvůrcem ho nazývat asi nemůžeme) našel potenciálně zajímavé klíčové slovo. A software mu řekl, že by na něm mohl vydělat. S potenciálem 4 z 10. Au.

Sen o pasivním příjmu je zde nesmírně důležitý

Celý projekt intenzivně pracuje se snem o pasivním příjmu. Tohle prostředí známe velmi dobře z různých forem online podnikání. Udělejte jednou digitální produkt, nahrajte ho na internet a potom už jen sledujte, jak vám chodí peníze na účet. Ideálně, když spíte či jste na pláži.

Kniha se v takovém pojetí mění z kulturního díla na jeden z mnoha digitálních produktů. Najděte mezeru na trhu. Vyrobte produkt. Nahrajte produkt. Opakujte proces. Budujte katalog.

Strach potenciálních zákazníků je v komunikaci BookyAI využíván naprosto dokonale.

• Bojíte se, že knihu nikdy nedopíšete? My ji dopíšeme za vás. (AI)
• Nevíte, jak ji vysázet? Uděláme to. (AI)
• Neumíte vytvořit obálku? Žádný problém. (AI)
• Nevíte, o čem psát? Dokonce ani to nemusíte vědět. (AI)

Přemýšlení nad tématem je na webu prakticky postaveno proti člověku, který během několika minut vyprodukuje první titul a během několika dní či týdnů může mít plný katalog produktů (protože kniha to není). Čas věnovaný tvorbě je zde prezentován jako chyba. Jako neefektivita, kterou technologie konečně odstranila.

Pak jsem si pustil ukázku programu a koukal s otevřenou pusou

Nejhorší část přijde ve chvíli, kdy se podíváte na samotný software. Najdete si téma. Systém vám může navrhnout, jaké knihy by mělo smysl vytvořit. Vyhodnotí konkurenci a potenciální zájem zákazníků. A úplně stejně můžete postupovat u odborné literatury i beletrie.

• Pak nastavíte počet kapitol.
• Vyberete cílovou skupinu.
• Určíte tón textu.
• Nastavíte přibližný počet slov.
• Vyberete model umělé inteligence.
• Necháte program pracovat.
• Za pár minut před vámi leží kniha.

Opravdu se vám z toho ještě nezvedá žaludek? Mně ano.

Nebavíme se o situaci, kdy spisovatel používá umělou inteligenci jako nástroj. Kdy si nechá dohledat podklady, pomůže s rešerší, diskutuje s ní o struktuře nebo ji využívá při některé technické části práce. Tam můžeme diskutovat, hledat vhodné cesty, ale vždy vidíme, že se autor neztratil, je přítomen.

Zde tvorba zmizela. Autor neexistuje.

Právní otázky budou složité, ale nejsou nejdůležitější

Je takový text skutečně vaším autorským dílem? Jakým způsobem by měl být označen? Má mít čtenář jasnou informaci, že text nevytvořil člověk? Jak máme pracovat s tím, z jakých dat se jazykové modely učily a jakým způsobem se do výsledku propisuje tvorba milionů skutečných autorů, na jejichž textech byl celý systém postaven?

O tom všem můžeme diskutovat dlouho a podobné diskuze budou v příštích letech jen přibývat. Jenže právní rovina pro mě není ani tou nejdůležitější a nechci se jí zde zabývat. K tomu jsou právníci a moc se těším na první soudní spory. Bude to nesmírně výživné.

Zásadní je pro mě samotná kvalita a idea autorské tvorby.

Když si kupuji knihu, předpokládám, že za ní stojí člověk a mám na to nárok. U odborné knihy očekávám zkušenosti, znalosti a odpovědnost autora za to, co píše. U beletrie hledám jeho imaginaci, životní zkušenost, pozorování světa, práci s jazykem a schopnost vytvořit literární tvar, co mě pobaví, překvapí nebo zasáhne.

Na dobré knize často pracuje redaktor. Korektor. Grafik. Sazeč. Nakladatel. Lidé se hádají nad větami, škrtají celé kapitoly, hledají chyby a společně se snaží vytvořit co nejlepší výsledek. Někdy se jim to nepovede. A to je na tvorbě krásné.

Zde nejsme blízko podvodu. Je to 100% scam

Představte si, že si koupíte drahý lístek na koncert nejslavnějšího klavírního virtuosa na světě. Přijdete do nádherného sálu. Sednete si. Na pódium přijde člověk v perfektně padnoucím obleku a dvě hodiny sledujete, jak pohybuje prsty nad klavírem. Jste nadšení (možná).

Potom se dozvíte, že tento člověk neumí klavír vůbec hrát. Klávesy nebyly zapojené. Hudba hrála z reproduktorů a všechny skladby, které jste obdivovali jako jeho geniální tvorbu, několik minut před koncertem vygenerovala umělá inteligence.

Já bych se cítil jako hlupák. A úplně stejně se budu cítit ve chvíli, kdy si koupím knihu od člověka, jehož jméno svítí na obálce, a následně zjistím, že ji nikdy nenapsal. Pouze zadal několik parametrů do programu a stiskl tlačítko. Když bude AI pomalá, stihne si ještě udělat kávu. To bude nejvíc lidský přínos, který jeho dílo obsáhne.

Kreslím tlustou červenou čáru a odmítám ji překročit

Umělou inteligenci používám a její další rozvoj považuji za naprosto nevyhnutelný. Bude nám pomáhat s prací, měnit kreativní profese a zasahovat i do oblastí, kde jsme si to ještě před několika lety nedokázali představit. To ovšem neznamená, že musíme přijmout úplně všechno.

Existuje zásadní rozdíl mezi technologií, která pomáhá člověku tvořit, a technologií, která člověka z tvorby odstraní a potom jeho jméno nalepí na hotový produkt.

Tady vede hranice, kterou bychom měli bránit vlastními životy a stavět na ní barikády. Ne proto, že bychom romantizovali utrpení spisovatele nad prázdnou stránkou. Ne proto, že každá kniha musí vznikat dlouhá léta. Ani proto, že technologie jsou automaticky špatné. Já vím, že to tak není a nechystám se ničit parní stroje.

Ale protože kultura se posouvá ve chvíli, kdy do ní lidé přinášejí něco svého. Novou zkušenost. Nový pohled. Novou práci s jazykem. Nový příběh. Krásu, něco ošklivého, někdy třeba i šíleného. A posouvá se i v případě, kdy publikujeme knihy špatné, nezábavné, pochybné či nechutné. Jsme lidi. A máme miliony barev a vůní. To AI nikdy chápat nebude.

Generativní model pracuje s tím, co už existuje. S obrovským množstvím lidské tvorby, kterou před ním někdo vytvořil. Pokud jednou přijmeme svět, ve kterém se začne většina nového obsahu automaticky skládat z obsahu minulého, vytváříme jen deriváty a ředíme realitu. Ta bude čím dál tím víc průhledná a nezajímavá.

BookyAI je zatím nový projekt, ale třeba i první vlaštovka nových časů

Celá služba působí jako mladý (možná v těchto dnech spuštěný) projekt. Na vlastním webu pracuje s velkým množstvím nadšených referencí a sebevědomými tvrzeními o tom, jak snadno můžete knihy publikovat. Současně jako konkrétní důkaz úspěšného procesu ukazuje zatím maličké množství skutečně publikovaných titulů.

BookyAI může být dnes pouze služba za pár desítek dolarů, která na vás vyskočí v reklamě na sociální síti. Za dva roky budou podobné nástroje produkovat statisíce titulů měsíčně a ekonomika světa knih se začne bortit. Minimálně KDP to pocítí silně.

Proto bychom měli začít hlasitě říkat, co od knihy očekáváme a vyžadujeme. Já chci člověka. Chybujícího. Někdy nepříjemného. Často unaveného, ale odvážného, protože jde za svým cílem a investuje svůj čas. S nejistým výsledkem, ale přesto vidinou cíle.

Budu rád, když mi do komentářů napíšete, kde tu hranici máte vy. Já jsem ji dnes spatřil.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.