Když se osobní značka otočí proti vám aneb Karlos přeje šťastné a veselé

Dost by mě zajímalo, kolik bylo v České republice lidí, kteří tušili, že se na předních stranách všech seriózních médií i bulvárních deníků bude na konci roku 2025 skloňovat téměř výhradně jediné jméno a tím je Karlos Vémola. Bál jsem se dojídat poslední zbytky bramborového salátu, aby na mě jeho fotka nekoukala zespodu sváteční mísy. Množství článků bylo opravdu neuvěřitelné a pokrytí odpovídalo zhruba probíhající invazi mimozemšťanů na naší planetu.

Jaký bude mít tato kauza dopad na svět bojových sportů, organizaci Oktagon a i nadcházející léta života jednoho z našich vůbec nejznámějších zápasníků MMA, o tom si budeme moci napsat pravděpodobně až za mnoho měsíců. Já bych se ale chtěl podívat na úplně jiný aspekt celého příběhu, který mě na tom zajímá neméně a myslím si, že je aplikovatelný a zajímavý pro mnoho z nás.

Veřejný výsměch, veřejná obhajoba a veřejné ticho

Bylo totiž mnoho lidí, kteří si ze situace Karlose Vémoly a jeho rodiny dělali opravdu velkou legraci. I já jsem občas přihodil nějaké to polínko. Zároveň se ale objevilo nemálo lidí, kteří naopak zápasníka obhajovali, poukazovali na to, jak velký zásah v jeho domě proběhl, že se vše odehrálo v době vánoční a hlavně, že vlastně nic nevíme. Což musím potvrdit, protože opravdu nevíme téměř nic a klidně se může stát, že celé nadělení bude nakonec jen velký přehmat, byť bych si nyní troufl tvrdit, že Karlos má výrazně horší kurz, než státní zástupce a policie.

Právě lidé, vehementně obhajující, jsou důvodem, proč tento text píšu a proč z něj vznikla taková má úvaha. Vyzývali totiž veřejnost k tomu, aby o případu nemluvila, aby dala klid rodině, aby nepodporovala obrovské dosahy, které celá kauza má napříč společností a světem sociálních sítí. Poukazovali na nízkou morálku lidí, kteří si dokáží z takové situace, do které je zapojena celá rodina i malé děti, dělat legraci nebo bez skrupulí člověka kritizovat, byť ještě nebyl odsouzen.

Svět osobních značek a kult viditelnosti

My všichni už mnoho let žijeme ve světě, kde se akcentuje budování osobní značky. Je úplně jedno, jestli jste celebrita, pracujete na sebe jako živnostník nebo jste součástí velké či klidně začínající společnosti. Neustále se mluví o tom, že bychom měli budovat své jméno, svůj dosah a vliv na sociálních sítích i v tradičních médiích. Být prostě vidět. Protože kdo není vidět, ten podle tohoto výkladu nemůže v rychlém a kompetitivním světě uspět.

Karlos Vémola a vlastně i jeho manželka jsou v tomto ohledu naprosto zářným příkladem. Ukazují nám pozitivní i negativní stránku toho, když se z vašeho jména stane značka. Karlos Vémola je člověk, který se ve světě médií pohybuje velmi jistě a nesmírně zkušeně. Zároveň byl a je aktivní ve světě bojových sportů, kde je naprosto zásadní, aby byl váš hlas slyšet, aby jste v lidech dokázali vyvolat emoci. To vše bylo dlouhodobě podporováno extravagantním životním stylem, výstřelky, výraznou sebeprezentací a masivní propagací kolem velkých zápasů, o kterých mluvila celá Česká republika.

Vlastní talk show, velkolepý dokument, knižní rozhovory, kauzy kolem chovu velmi exotických domácích mazlíčků, mediální i rodinné přestřelky. To všechno postupně budovalo obraz Karlose Vémoly jako značky, která má lidi zajímat, má v nich vyvolávat emoce (pozitivní i negativní) a hlavně musí být vidět. Díky tomu, jak dobře to dělal, dokázal vydělat desítky milionů korun. Emoce dokázal vyvolat a následně velmi efektivně zpeněžit dlouholetou investici do svého jména.

Odvrácená strana

To, co se ale odehrálo v týdnu před Štědrým dnem, ukazuje i druhou, výrazně temnější stranu této strategie. Jakmile se stanete celebritou, influencerem nebo prostě někým, kdo je vidět a kdo vidět být musí, protože na tom stojí jeho byznys a živobytí, funguje mediální svět pořád stejně. Jen se otočí směr.

Najednou nejste v záři reflektorů kvůli úspěchu, ale kvůli pochybení. Je přitom v podstatě jedno, jestli se ukáže, že jste něco skutečně udělali, nebo ne. Jestli se za rok prokáže vina, nebo se vše rozplyne. Jestli jste udělali něco morálně pochybného, nebo jen něco, co se části společnosti z nějakého důvodu nelíbí. Vaše osobní značka funguje dál. Generuje dosah, emoce a zájem. Jen tentokrát proti vám.

To je něco, co dokáže člověka zničit profesně, finančně i psychicky. Tlak je brutální a nedopadá jen na vás samotné. Dopadá na vaši rodinu, na nejbližší okolí, na spolupracovníky, na lidi, kteří vám věřili a kteří vás měli rádi pro to, co jste dokázali nebo co jste pro ně (někdy oprávněně a jindy zcela falešně) symbolizovali.

Viditelnost jako podmínka úspěchu

Když dnes přijde do nakladatelství rukopis, neposuzuje se automaticky jen jeho kvalita. Velmi často se řeší i to, kdo je autor, jestli je aktivní na sociálních sítích, jestli buduje své jméno a jestli bude ochoten pracovat na propagaci knihy a vlastní značky. A není to jen knižní svět. V mnoha oborech nutíme své partnery, zaměstnance i sami sebe do toho, aby naše kroky byly vidět. A pokud vidět nejsou, máme tendenci říkat si, že je to špatně.

Ve světě kultury je to téma zcela zásadní a velmi citlivé. Často tlačíme introvertní a tvůrčí lidi do aktivit, které jim absolutně nesedí a berou jim čas i energii, kterou by měli investovat do samotné tvorby. Vystavujeme je riziku střetu s anonymní masou trollů, nenávisti a touhy po senzaci. Ale to je téma na úplně jiný text.

Kauza Karlose Vémoly je extrémní případ, který se s většinou našich životů srovnávat nedá. Přesto může sloužit jako velmi tvrdý a nepříjemný impuls k zamyšlení. Jestli je naše mediální přítomnost, naše neustálá aktivita na sociálních sítích a tlak okolí na viditelnost skutečně vždy tím nejlepším rozhodnutím. A nebo jestli je to krok, který vůbec chceme dělat či musíme.

Anonymita totiž přináší obrovskou svobodu. Možnost řešit osobní trable, selhání, pády i velmi těžká období bez neustálého pohledu veřejnosti. Bez soudů, bez komentářů, bez dosahů. Je to volný prostor, kde se vždy lépe dýchá. Někdy samozřejmě svět a oči mas k sobě pustíme blíž úmyslně a může to být i terapeutické... V tu chvíli ale vždy vědomě vstupujeme do rizika, kterému byl vystaven i Karlos Vémola. A jsem si jist, že si toho byl zcela vědom.

Druhá strana téže mince

A pokud bych měl reagovat na výzvy, aby lidé o této kauze nemluvili, nedělali si z ní legraci a mysleli na rodinu, musím říct jednu nepříjemnou věc... Pravdu prostě nemáte. Karlos roky dělal maximum pro to, aby byl vidět a aby z toho profitoval, což se mu absolutně podařilo. Chtěl být více než člověkem. Chtěl být strojem na úspěch, stát se se Terminátorem.

Vše, co se nyní děje, je důsledkem jeho vědomých a promyšlených rozhodnutí. Když byl na výsluní, bylo to příjemné a generovalo to peníze. Teď to příjemné není, ale je to stále ta samá mince, jen otočená na druhou stranu.

Jestli z toho dokáže v budoucnu opět udělat funkční byznysovou strategii, dnes nikdo neví. Tenhle příběh je totiž s největší pravděpodobností zcela v počátku.