Když legenda vzniká z pochybností o nás samých
Tento článek věnuji všem, kteří zbožňují Rytíře Sedmi království stejně jako já. O tom, že miluji knihu, jsem psal už mnohokrát, ale nyní mohu hrdě prohlásit, že i seriál je prostě úžasná záležitost a já jsem věrným fanouškem. A to především proto, že z knižní předlohy ztrácí jen naprosté minimum a zachovává to nejdůležitější – lidskost.
Můžeme se zamyslet z pohledu čtenářů, diváků i autorů, proč nás tak baví sledovat příběhy Sera Duncana Vysokého. George R. R. Martin nám zde jasně ukazuje, jak skvělý je vypravěč a jak mimořádně umí psát lidské postavy. Popravdě si nemyslím, že by ve své literární tvorbě dokázal čtenářům představit lepší charakter, než je právě Duncan. Nebo chcete-li Dunk.
Rytíř, který možná nikdy rytířem nebyl, a přesto se stal zosobněním všech jeho ctností a legendou, která nemůže zemřít.
Je to inspirace pro každého autora, který chce napsat uvěřitelný charakter, jehož budou čtenáři milovat. Když si Duncana trochu rozebereme, najdeme mnoho důvodů, proč tak skvěle funguje. Má v sobě obrovské pochybnosti, které většina z nás dobře zná. Uvědomuje si, i když to nikdy není plně vyřčeno, že nikdy nebyl (s největší pravděpodobností) pasován na rytíře. Přesto jím chce být. A určitě se jím cítí.
Svou naivní optikou sleduje dění kolem sebe a nechápe, proč jsou lidé tak krutí a bezcitní. Proč nedodržují přísahy. Proč nejsou jako hrdinní válečníci z legend, kteří zachraňují spanilé panny a z chudých chlapců se stávají skutečné legendy. Věří tomu všemu. Možná až příliš, protože za svůj krátký život viděl a zažil věci, které jsou moc i na deset životů.
Ale není to hlupák. Někteří komentátoři a recenzenti říkají, že nás baví sledovat Duncana proto, že je to dobromyslný prosťáček, který prochází světem a vlastně neví, co se mu děje. Že všechno kolem jsou náhody. Jenže opak je pravdou. Duncan není hloupý. Je naivní, ale zároveň plný pochyb o sobě i o světě. Má pocit, že si nezaslouží nic dobrého. Přesto je jeho srdce ukuto z dobra a víry.
Věci, které se mu dějí, nejsou nahodilé. Jsou hnány jeho rozhodnutími. Rozhodnutím postarat se o chlapce, ve kterém vidí sám sebe, když byl malým sirotkem. Rozhodnutím postavit se na stranu ženy, na níž je pácháno bezpráví, bez ohledu na možné důsledky či vlastní smrt. A my si uvědomujeme, že je to člověk, který má v sobě obrovskou vnitřní sílu vždy znovu vstát a bojovat, i když vše vypadá ztracené.
Máme tu tedy rytíře. Možná naivního. Ale fascinujícího svou nezkažeností a vytrvalostí. Sledujeme jeho cestu a víme, že se v budoucnu stane nezapomenutelným, legendárním a chrabrým mužem, o němž budou napsány celé čtyři stránky v dějinách královské gardy. To jsme se dozvěděli už před mnoha lety. Tehdy nás ani nenapadlo, že jednou budeme tento příběh sledovat na televizních obrazovkách.
Mnohokrát jsem si říkal, že z celého světa Písně ledu a ohně, který George R. R. Martin vytvořil, patří tento příběh mezi ty, které bych opravdu chtěl vidět zpracované. A i když jsem od začátku věděl, co všechno se stane, stejně mě to zasáhlo. A to i díky geniálnímu obsazení a řadě rozhodnutí, která tuto knihu přivedla na obrazovky tím nejlepším možným způsobem.
Budete-li někdy psát svůj vlastní příběh, vzpomeňte si na okamžik, kdy Dunk leží v bahně, kolem něj zuří bitva a on přemýšlí o své minulosti. Pochybuje. Bolí ho tělo i duše. Přesto v sobě vždy najde sílu vstát a jít dál. Nebojuje jen za sebe, ale za všechny slabé, jak mu velí přísaha. A je úplně jedno, zda byl skutečně pasován. On se rozhodl podle této přísahy žít. A to mu nikdo na světě nemůže vzít.
Get up!
Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.