Jak v reálu probíhá výběr knih na knižním veletrhu

Před několika týdny jsem se vrátil z knižního veletrhu v Londýně a zůstala mi po něm zásoba otázek od mých sledujících. Hodně z nich zajímá, jak vůbec takové knižní veletrhy probíhají, protože v mnoha ohledech to tam chodí úplně jinak, než si lidé představují. Jedna z prvních otázek, na kterou chci v tomto článku odpovědět, je, jakým způsobem dochází k výběru novinek a podle jakých parametrů se vlastně vybírají.

Důležité je si uvědomit, že už velmi málo lidí, kteří nakupují licence na zahraničních veletrzích, potvrzuje licence a podmínky přímo na místě. Je to z toho důvodu, že tam máte opravdu velmi omezený čas. Často jde o třicet, maximálně šedesát minut na schůzku, a během ní potřebujete probrat velké množství věcí, včetně samotného uvítání a rozloučení.

Mnohem častěji se tedy děje to, že je kniha pro váš region zarezervována. Jako příklad si můžeme vzít Českou republiku, ale můžete si to jednoduše představit jako konkrétní stát nebo jazykové území. Následné potvrzení pak probíhá až po veletrhu, kdy vám prodejce licence, což může být agent nebo přímo nakladatelství, pošle e-mail s přehledem titulů, které jste si vybrali, a se základním návrhem podmínek pro konkrétní knihy.

Samotná schůzka je vždy rychlá a intenzivní

V průběhu schůzky je tedy výběr titulů, které můžete koupit, ve velké míře na člověku, který vám je prodává. Ten si připraví podklady předem a zároveň už ví, nebo by alespoň měl vědět, co jste od něj v minulosti kupovali. Měl by být informovaný o tom, co obecně vydáváte, a ideálně i o tom, co vám funguje. Tady je ale potřeba doplnit, že to rozhodně není pravidlem.

Některé schůzky jsou skvělé. Lidé na druhé straně stolu jsou na vás detailně připravení, přesně vědí, kdo jste, co vydáváte a jaké tituly by vás mohly zajímat. Jiné schůzky jsou naopak téměř zbytečné a máte z nich pocit, že jste tam spíš na obtíž. To se prostě stává. Někdy je to dané kvalitou protistrany, jindy jen tím, že ten člověk zrovna nemá svůj den.

Prodejce licence, představme si třeba literárního agenta, by vám tedy měl v ideálním případě představit konkrétní tituly, které jsou dostupné pro váš region a které podle něj zapadají do vašeho knižního portfolia. Platí takové nepsané pravidlo, že maximum knih, které byste měli na jedné schůzce projít, je v jednotkách. Většinou čtyři až šest titulů u schůzky, která trvá zhruba třicet minut.

Rozhodně nelze říct, že to každý dodržuje, ale je to docela ideální model. Když si totiž představíte třicet minut, do kterých se často promítne to, že dorazíte o pět minut později nebo se naopak protáhne schůzka před vámi, tak vám reálně zbývá třeba pětadvacet minut. Pokud v takovém čase procházíte šest titulů, máte méně než pět minut na jednu knihu. A to je opravdu málo.

Zároveň probíhá komunikace v angličtině, kdy většinou není nikdo z vás rodilý mluvčí. I to může komunikaci lehce zpomalit. Musíte se podívat na obálku, získat základní anotaci, dozvědět se něco o autorovi a případně i to, jaké jsou dosavadní úspěchy knihy v zahraničí.

Jenže právě tady se dostáváme k jednomu důležitému bodu. Velká část knih, které kupujete, tyto informace nebo obecně tvrdá data o prodeji vůbec nemá. Často jde o nedopsané knihy, začínající projekty nebo nové autory, kteří ve vašem regionu nejsou známí. Málokdy se stane, že kupujete vysloveně zaběhlou sérii s obrovským množstvím dat a milionovými prodeji.

Ale ano, i to se stává. Na veletrhu se zpravidla nějaké takové tituly objeví. Odhadem je to ale jen v pěti až patnácti procentech případů. Většina knih je spíš na začátku své cesty a člověk, který vám je prodává, vám zkrátka nemůže dát tolik čísel, kolik byste si přáli.

Musíte si věřit

Velkou roli proto hraje důvěra. Musíte věřit partnerovi, který vám knihy prodává. Pokud víte, že vám v minulosti prodal dobré tituly, že vám jeho výběr fungoval a že vás zná, tak je to partner, se kterým se chcete znovu vidět a jehož nabídku si chcete poslechnout.

Pak je tu ale ještě vaše strana, tedy to, co můžete udělat vy. Většinou máte jen omezené množství času na přípravu a zároveň omezenou kapacitu na to všechno pojmout. Bavíme se o podkladech, které máte připravené ke konkrétním schůzkám, ale pokud těch schůzek absolvujete osm až deset denně, začne se vám to v hlavě velmi rychle míchat dohromady do jednoho velkého guláše.

V ideálním případě tedy máte historický pohled třeba za poslední dva roky na to, jak vypadá vaše produkce v jednotlivých žánrech nebo značkách. Záleží samozřejmě na tom, jak velký jste nakladatel nebo jak velký jste prodejce. Měli byste vidět, kolik knih máte aktuálně s běžící licencí, jak se vám obecně daří v jednotlivých segmentech, co byly nejprodávanější tituly a co se naopak neprodávalo.

To všechno by se ideálně mělo vejít zhruba na jednu až dvě strany A4, abyste měli v hlavě jasný přehled o tom, kde právě jste. Není to ale úplná podmínka. Hypoteticky vám může stačit i to, že se dlouhodobě soustředíte na konkrétní žánr. Pokud na veletrhu licence kupují lidé, kteří to dělají opakovaně, mají tuhle historickou zkušenost v sobě a zpravidla se nestane, že by se dostali do diskuze o titulu, který by byl úplně mimo to, co jejich nakladatelství běžně vydává.

Hodně je to samozřejmě i o trendech. Na trendy reagujete vy jako nakladatel nebo člověk, který licence kupuje, ale zároveň na ně reagují i agenti a mezinárodní nakladatelé, kteří se na prodej licencí do zahraničí specializují. Velmi zajímavé ale je, že se to výrazně liší region od regionu.

Nakupujete z různých evropských zemí, ze Spojených států, z Japonska a dalších trhů. A to, co je v jedné zemi už rozjetý trend, může být jinde teprve na začátku. Krásným příkladem je dark romance. V některých zemích je tento segment už silně etablovaný, jinde teprve přichází. A rovnou můžu říct, že Česká republika je v tomto ohledu v Evropě naprostý fenomén. To, jak se u nás dark romance konzumuje, opravdu nesnese srovnání.

Zároveň ale existují země, kde se stále setkáte s řadou nakladatelů, kteří vlastně ani netuší, co přesně dark romance je. Nebo mají tyto tituly interně zařazené trochu jinam. I tohle je tedy hodně o komunikaci, vysvětlování a dlouhodobé spolupráci.

AI přijde, ale intuice nezemře

Závěrem bych chtěl říct jednu důležitou věc. Velmi často samozřejmě hledáte tituly, které jsou v zahraničí úspěšné, známé autory a něco, co už ukázalo, že může fungovat. Ale myslím si, že na úplně stejné úrovni jsou i knihy, které vás prostě jen lidsky zaujmou. Připadají vám skvělé, máte pocit, že by mohly fungovat, nebo naopak tušíte, že jde o trend, který teprve přijde.

Právě tady je obrovská role intuice, kterou nikdy úplně nenahradíte. Můžete všechno řídit daty a klidně si představit budoucnost, ve které bude o nákupu do velké míry rozhodovat umělá inteligence. A ono se to v nějaké podobě opravdu může stát velmi rychle. Jenže pak se bude dít, že vám uteče titul, který by podle dat vlastně neměl fungovat, ale čtenáři na něj zareagují tak silně, že se z něj stane hit.

A to je přesně ten moment, kdy si připomenete, že se stále pohybujeme v oblasti kultury a umění. A tam je někdy úspěch opravdu trochu mezi nebem a zemí.

Doplnění. Pavel se zeptal na dobrou otázku. Co vlastně dostaneme? Je to velmi rozdílné. Když je to HODNĚ dobré, tak máme A4 barevnou prezentaci knihy, kde máme informaci i autorovi, zhruba tři odstavce o knize, obálku, fotku autora, informace do jakých zemí je prodáno a jak jsou na tom televizní práva. To jsou ovšem prezentace, které dostáváme zhruba na jedné z 20 knih. Většinou se listuje katalogem či podobnými materiály, kde je maximálně:

• počet stran
• autor
• název
• anotace
• série / standalone
• v jakých zemích jsou dostupná či naopak prodaná práva

O kampani se nemluví vůbec a vlastně nikdy. Ono se totiž počítá s tím, že to vše jde za námi. Kup licenci a makej. Občas se zmíní, když je autor nějak spojen s konkrétní zemí a může se tam objevit osobně či tam má rodinu. A podpora subjektu, který licenci prodává? Opravdu je téměř nulová. Maximálně můžeme dostat za dobrých podmínek obálku či vnitřní ilustrace nebo overlays. Ale trend je naopak ten, že dostaneme ceník či kontakt. Chceš to? Plať navíc.

---

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.