Existuje na literaturu vyšší nárok?
V knižním světě se pohybuji již téměř dekádu. Intenzivně jsem se snažil poznat všechny jeho aspekty, ze strany nakladatelské, knihkupecké i distribuční, ale také ze pohledem autorským. Právě to byl začátek, protože jsem začínal psát v době, kdy mi ještě nebylo deset let. Celý život jsem snil o tom, že jednou budu publikovat knihy a předkládat lidem své příběhy, byť mě v průběhu profesní cesty nikdy nenapadlo, že bych mohl pracovat v knihkupectví nebo nakladatelském světě. Byl to v podstatě omyl, velmi šťastný omyl, protože mě tento svět fascinuje a extrémně baví.
Stále se však setkávám s jedním fenoménem. Možná si ho do jisté míry přitahuji sám, protože otevírám různá témata, vstupuji do diskuzí a snažím se věci pojmenovávat. Když vidím, že je něco nepřesné nebo že do debaty mohu přinést vlastní zkušenost, udělám to. Připadá mi to důležité, protože mnoho věcí se v našem oboru příliš nevysvětluje a ještě méně diskutuje.
To, co mě ale dlouhodobě zaráží, a klidně si to přičtěte k mé naivitě, kterou si asi musím ponechat, abych dokázal v tomto světě fungovat, je agresivita, s jakou někteří lidé do diskuzí o knihách vstupují. Primárně z pozic, které bych nazval nenávistí vůči knižnímu světu jako takovému. Tito lidé knihy čtou, konzumují, někdy si je stahují, někdy kupují. Ale zároveň nenávidí knihkupce, nakladatele, někdy i samotné autory. A téměř vždy se to celé točí kolem ceny knihy a kolem iluzorních, nebo klidně reálných, výdělků celého knižního světa.
Za tím vším se skrývá pocit, že na knihy existuje jakýsi vyšší nárok. Že by měly být přístupné každému bez omezení. Že jsou součástí lidství natolik zásadní, že jejich dostupnost by měla být automatická, samozřejmá a ideálně bezplatná.
Kniha není jen nositelem příběhu nebo myšlenky. Je výsledkem práce desítek lidí. Od autora přes redaktora, grafika, sazeče, tiskárnu, logistiku až po knihkupce. Každý článek toho řetězce má svou cenu, své náklady a svou odpovědnost. Pokud někdo tvrdí, že kniha „má být levnější“ nebo dokonce „zdarma“, říká tím v podstatě, že práce všech těchto lidí má nižší hodnotu než práce v jiných oborech.
Zajímavé je, že stejný argument málokdy zaznívá u jiných kulturních statků. U filmu, u koncertu, divadla či klidně prémiové kávy. Tam většinou chápeme, že za kvalitu se platí a nemáme problém s definicí hodnoty. U knihy jako by se ale část společnosti stále nemohla smířit s tím, že má konkrétní cenovku.
Ano, knihy jsou důležité. Ano, vzdělání a čtení mají společenský přesah. Ale to ještě neznamená, že jsou nárokové. Společnost může vytvářet nástroje, jako jsou knihovny, granty, stipendia, školní programy. To je správně. Ale soukromý nakladatel, knihkupec nebo sám autor nemůže nést odpovědnost za to, že má být jeho práce distribuována pod cenou nebo zdarma jen proto, že je součástí kultury.
A možná je za tím i něco hlubšího. Možná je pro některé lidi jednodušší přijmout představu, že někdo jiný na knihách „nehorázně vydělává“, než si připustit, že realita je mnohem méně romantická. Že většina titulů vydělá málo. Že velká část projektů je na hraně návratnosti či ve ztrátě. Že úspěšné knihy financují ty, které by jinak vůbec nemohly vzniknout.
Nechci nikoho přesvědčovat, že je knižní svět dokonalý. Není. Stejně jako žádný jiný obor. Ale představa, že funguje na principu systematického okrádání čtenářů, je prostě mimo realitu. Proč? Stojí totiž na lidech, kteří literaturu milují. Minimálně stejně, jako její čtenáři.
Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.