Dvě klasiky, které letos nikdo nečekal... A přesto zcela nadchnou

Občas se mi dostane do ruky kniha, u které okamžitě vím, že ji nechci vrátit (byť má knihovna brzy exploduje), a přesně to se mi stalo hned dvakrát během jediného dne. Dostal jsem totiž finální vzorky dvou titulů, které budou patřit mezi největší sběratelské nářezy letošní sezóny, přestože jejich názvy zná prakticky každý. Frankenstein a Na Větrné hůrce asi nejsou knihy, u kterých byste čekali, že vás něco v roce 2026 překvapí, ale stačí je otevřít a pochopíte.

Nejdříve jedna drobnost, která mě na celém projektu docela baví. Obě knihy vycházejí pod značkou GATE, kterou mají čeští čtenáři spojenou především s mangou, komiksy a obecně s knihami, kde je výtvarné zpracování stejně důležité jako samotný text.

A ono to dává perfektní smysl.

Frankenstein ani Na Větrné hůrce totiž tentokrát nevycházejí jen jako další nové vydání stokrát viděného. Jsou součástí edice Obscura, která staví klasické gotické a temně romantické příběhy do pozice výtvarných děl. Velký formát, pevná vazba, výrazná grafická úprava a hlavně obrovské množství ilustrací a drobných výtvarných detailů.

Frankenstein od Mary Shelleyové dostal surrealistický svět Fabiany Belmonte

Začnu Frankensteinem, protože ten na mě možná působí o trochu temněji a mám k němu i větší vztah. Přeci jen patří mezi základní stavební kameny fantastiky.

Román Mary Shelleyové asi nemusím dlouze představovat. Příběh Victora Frankensteina a jeho pokusu překročit hranice lidských možností přežil více než dvě století a stále funguje nejen jako gotický horor, ale také jako příběh o posedlosti, odpovědnosti, samotě a lidské potřebě hrát si na Boha.

V tomto vydání má 304 stran, velký formát 210 × 272 mm a český text přeložila Martina Šímová. Kniha vyjde 30. září a v předprodeji ji nyní pořídíte za 599 Kč.

Jenže tentokrát je stejně důležité jméno uvedené hned vedle překladatelky. A zní Fabiana Belmonte.

Italská výtvarnice narozená v Potenze je malířka, ilustrátorka, fotografka a digitální umělkyně, která pracuje s fotografií, koláží i digitálními technikami. Sama své surrealistické ilustrace označuje jako „Unusual Worlds“. Tedy neobvyklé světy, ve kterých se realita může převrátit vzhůru nohama a prakticky nic nemusí respektovat její běžná pravidla.

V její tvorbě se opakovaně objevuje lidské tělo propojené s přírodou, snovými prostředími a lidským nevědomím. Její obrazy jsou někdy krásné, někdy trochu nepříjemné a často obojí současně. Nepracuje s prvoplánovým hororem, ale spíše s pocitem, že se díváte na něco známého, co se během okamžiku změnilo v něco podivného.

Celkově se bavíme zhruba o devadesáti ilustracích a výtvarných prvcích a při listování knihou je jasné, že tady ilustrátor nedostal deset vybraných míst, která měl nějak zaplnit. Obrazová stránka prostupuje prakticky celou knihou, pracuje s textem, stránkou i atmosférou jednotlivých scén. A na konci knihy je připraveno překvapení v obálce.

Giada Negri přináší svět někde mezi snem, vzpomínkou a noční můrou

Druhou knihou je Na Větrné hůrce Emily Brontëové a tady se výtvarný přístup mírně mění, ale velkolepost zůstává.

Máme zde anglická vřesoviště, dva domy sevřené nehostinnou krajinou a jeden z nejslavnějších destruktivních vztahů literární historie. Katherine, Heathcliff, láska, která už dávno není romantická, posedlost, pomsta.

Český překlad tentokrát pochází od Kateřiny Hilské. Vydání má 320 stran, opět formát 210 × 272 mm, vychází 30. září a stejně jako Frankenstein je nyní v předprodeji za 599 Kč.

A ilustrace vytvořila Giada Negri.

Její práce je zase jiná než tvorba Fabiany Belmonte, byť obě knihy vedle sebe fungují perfektně.

Giada Negri je italská vizuální umělkyně, která vychází z fotografie a postupně ji proměňuje v mnohem snovější svět. Kombinuje ilustraci, koláž, digitální tvorbu, malbu a práci s papírem a její obrázky často připomínají zachycené vzpomínky.

Pracuje s tlumenými barvami inspirovanými staršími fotografiemi, výrazným až divadelním světlem a lidskými postavami, které působí jako herci uvnitř trochu melancholického snu. Sama svou tvorbu spojuje s pamětí, dětstvím a kolektivním nevědomím a přesně tahle zvláštní kombinace nostalgie, krásy a lehkého neklidu je pro Na Větrné hůrce zcela ideální.

Navíc nejde o někoho, kdo zná pouze techniku digitální koláže. Negri pracuje s pastelem, akvarelem, kvašem, fotografií, digitálním uměním i vystřihovaným papírem a jednotlivé techniky kombinuje.

Její obrazy někdy působí jako vzpomínka, někdy jako sen a někdy už docela jasně jako předzvěst.

Edice Obscura může být legendární

Obscura bere známý text a kolem něj vytváří nový výtvarný svět. Navíc u prvních dvou titulů využívá dvě ilustrátorky s velmi výrazným rukopisem, takže knihy vedle sebe vypadají jako jedna edice, ale každá má vlastní osobnost.

A to je podle mě přesně cesta, jak dnes pracovat s klasikou. Nechcete měnit text. Nechcete ho modernizovat jen proto, abyste mohli říct, že jste něco udělali jinak. Chcete vzít kvalitní překlad, dát mu mimořádné fyzické a výtvarné zpracování a vytvořit předmět, který má svou hodnotu i ve chvíli, kdy už samotný příběh dávno znáte.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.