Cesta. Postapo, které nestárne a zraje jako plechovka lančmítu

K Cestě od Cormaca McCarthyho jsem se po několika letech vrátil vlastně náhodou. Poslouchám teď hodně audioknih a tuhle jsem měl už dlouhou dobu staženou, aniž bych se k ní dostal. A tak jsem si řekl, že je čas na opakovaný poslech a vlastně i čtení, protože Cestu mám doma také v krásném tištěném vydání, do kterého jsem během poslechu několikrát nahlédl.

Bohužel už si nepamatuji, která kniha byla mým prvním setkáním s Cormacem McCarthym. Vlastně bych se vůbec nedivil, kdyby to byla právě Cesta.

McCarthy bezesporu patří mezi největší autory posledních desetiletí a zároveň mezi nejsvébytnější hlasy severoamerické literatury dvacátého století. Cesta přitom z jeho tvorby docela výrazně vybočuje. Samozřejmě ale neztrácí nic z autorova specifického stylu a způsobu, jakým přistupuje k vyprávění příběhu.

McCarthy vám rozhodně nebude všechno vysvětlovat

Pokud jste se s dílem Cormaca McCarthyho nikdy nesetkali, je potřeba říct jednu věc. Jeho knihy rozhodně nejdou čtenářům naproti.

McCarthy často vypráví velmi osobní příběhy lidí na okraji společnosti. Lidí, kteří stojí na přelomu různých míst, časů a často také celých historických epoch. Čtenář je jednoduše hozen do vody. Sleduje pouze fragment mnohem většího světa a je jen na něm, aby si některé věci domyslel.

Autor úmyslně přeskakuje vysvětlování. Nechává čtenáře tápat a hraje si s ním. Jeho dialogy jsou ostré, úsporné a autentické. Prakticky žádná věta není v knize navíc.

Velkého literárního věhlasu se mu dostalo také díky příběhům věnovaným konci starých Spojených států. Světu kovbojů, honáků dobytka a lidí, kteří trávili život v sedle koně. McCarthy je konfrontuje s přicházejícím moderním světem, který postupně převálcuje všechno, co kdysi představovalo onu romantickou představu „pravé Ameriky“.

A uprostřed tohoto obrovského literárního odkazu máme Cestu.

Příběh muže a jeho syna. Malého chlapce, kterému může být kolem deseti let. Společně putují zpustošenými Spojenými státy. Slunce téměř není vidět, zvířata zmizela a tím nejnebezpečnějším, co můžete potkat, je druhý člověk.

Tohle není postapokalyptický příběh, ve kterém bojujete s mutanty nebo mimozemskou invazí. Z lidí se staly bestie. Neštítí se kanibalismu, znásilňování, pojídání dětí ani těch nejhorších zvěrstev, která si dokážete představit. A McCarthy vám to servíruje zcela syrové.

Neprozradí vám jména hlavních postav. Neřekne vám přesně, co se stalo. Z minulosti dostáváte pouze střípky. Nevíte, co katastrofu způsobilo ani jak na ni reagoval zbytek světa. A vlastně to vůbec nepotřebujete vědět.

Celý svět sledujete očima muže, který dělá maximum pro to, aby zachránil poslední zbytek své rodiny. A společně s ním také poslední zbytky vlastního lidství.

Celá kniha na mě působí šedivě. Jako by z jejích stránek padal popel. Záblesky světla a naděje jsou krátké a pokaždé máte pocit, že po nich musí následovat něco ještě temnějšího.

Jedno postapo a místo v literární historii

Cormac McCarthy napsal jediný román v žánru postapo a stejně se Cesta zapsala do historie jako jeden z předních zástupců tohoto žánru. Kdo umí, ten umí.

A pro všechny autory je Cesta zajímavá ještě z jednoho praktického důvodu. Je ukázkou toho, že můžete mít vlastní a klidně odvážný literární styl. Styl, který čtenářům nejde na ruku. Který není jednoduchý a nenabízí všechno na stříbrném podnose. A přesto se můžete stát literární hvězdou první velikosti.

Cesta navíc (jako by toho nebylo málo) dostala skvělou filmovou adaptaci s Viggem Mortensenem, naším filmovým Aragornem, v hlavní roli. Za mě se řadí mezi nejlepší filmové adaptace literárního díla. Je velmi věrná. Od knihy se zásadně nevzdaluje a zachovává její beznaděj, špínu, ticho i drobné okamžiky lidskosti.

A pár čísel na konec, protože ta docela dobře ukazují, jak obrovský zásah Cesta nakonec měla.

Kniha vyšla v USA v září 2006. Už v roce 2007 získala Pulitzerovu cenu, tedy jedno z nejprestižnějších literárních ocenění vůbec.

Ještě před obrovským mediálním zájmem prodala v USA podle Nielsen BookScan přes 150 tisíc výtisků. Pak si ji vybrala Oprah Winfrey do svého knižního klubu a následoval naprostý prodejní armagedon. Speciální paperbacková edice spojená s Oprah prodala přibližně 1,4 milionu kusů a Nielsen už v roce 2011 uváděl celkové prodeje knihy přes 1,5 milionu výtisků.

A to mluvíme pouze o číslech zachycených Nielsenem na americkém trhu před patnácti lety, nikoliv o dnešním celosvětovém součtu. Kniha mezitím vyšla v obrovském množství zemí a jazyků a stále se prodává jako jeden z McCarthyho klíčových titulů. Zcela realisticky bude prodáno více než 5 milionů výtisků.

Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.