Andy Weir a jeho Spasitel: Když je naděje nejsilnější silou vesmíru
Tento text píšu s vědomím, že bude pro někoho mírně nepohodlný. A právě proto má smysl. Nejde v něm vůbec o politiku, ale o pochopení světa, ve kterém žijeme – a o to, jak literatura dokáže krásně zrcadlit náš žitý svět a jeho problémy.
Článek bych chtěl na dálku věnovat lidem jako je Petr Macinka, Filip Turek, Zdeněk Hraba nebo Dan Vávra. Je totiž doporučením na knihu schopnou důležitost, komplexnost a krásu vědy představit zcela všem. Tedy i lidem hranatým či úmyslně zastydlým někde v 15. století v blízkosti Českého ráje.
Proč právě Spasitel
Dnes se podíváme na mou velmi oblíbenou knihu Spasitel od Andyho Weira. Jedná se o třetí knihu tohoto autora, který udělal do literárního světa obrovský zářez hitem Marťan. Spasitel však tuto brutální sci-fi jízdu ještě v mnohém překonává.
O knize se nyní mluví a ještě dlouho mluvit bude, primárně kvůli jejímu filmovému zpracování, které vstupuje do českých kin 19. března, v hlavní roli s Ryanem Goslingem. Není náhodou, že TikTok a sociální sítě žijí tím, že půjde o filmovou událost sezóny, možná i dekády.
Divák se musí připravit na něco, co možná ještě nikdy nezažil. A já bych vám v této své recenzi chtěl knihu trochu představit a – klidně přiznaně – vás motivovat k jejímu přečtení nebo poslechu audioknihy, která je mimochodem výborná.
Hard sci-fi, které nezapomnělo na emoce
Andy Weir ve Spasiteli, v originále Project Hail Mary, servíruje sci-fi, které bychom klidně mohli označit za hard. Zároveň je však celou dobu nesmírně zábavný a dokáže být i extrémně emotivní. Všechno je velkolepé, ambiciózní a literárně přesné. Každá kapitola, každý zlom v příběhu je dokonale propracovaný a přitom postavený na relativně jednoduché premise: muž se probudí s amnézií na palubě vesmírné lodi daleko od Země a postupně, velmi postupně zjišťuje, co musí udělat, aby zachránil lidstvo.
Možná se vám zdá, že jde pouze o variaci na populárního Marťana. Není to tak. U této knihy šel autor mnohem dál – nejen rozsahem, ale i svými ambicemi.
Věda jako hlavní hrdina
Vnímám Spasitele jako nesmírně důležitou knihu pro 21. století. Věda zde není pouhou dekorací. Není to samoúčelný prvek, který má dodat příběhu vážnost. Je to absolutní hnací motor děje. Weir dokonale prezentuje přemýšlení vědců a principy fungování vědeckého poznání. Ukazuje spolupráci, omyly, opravy i improvizace, které jsou spojené s každou velkou výzvou.
Čtyři zmíněné pány na začátku jsem vytáhl zcela úmyslně. Prakticky každý týden od nich slyšíme zpochybňování globálních vědeckých konsenzů, ať už se týkají změny klimatu nebo jiných zásadních témat. Spasitel je kniha, která dokáže blockbusterovým způsobem prezentovat vědu jako něco, co je v DNA naší civilizace. Bez ní bychom nebyli tam, kde jsme.
Zároveň je fér dodat, že tito pánové jsou jen příkladem určitého postoje. Poselství knihy je mnohem širší. Spasitel by si měl přečíst každý, kdo pochybuje o očkování, kdo se utápí v konspiračních teoriích, kdo útočí na vědce a autority jen proto, že jsou „součástí systému“. Tato kniha totiž velmi srozumitelně ukazuje, že věda není elitářský klub ani ideologie. Je to metoda. Je to proces hledání pravdy skrze omyly, opravy a spolupráci.
Celá kniha je plná fyziky, chemie, biologie a dalších vědeckých oborů. Přesto ji dokáže číst úplný laik, protože vše je vysvětleno naprosto přirozeně a srozumitelně. Bavíte se, jako byste byli ve škole – ale v ten nejlepší den vašeho života. Hlavní hrdina není neomylný. Často neví, co má dělat. Ale ví, že něco zkusit musí.
Hrdina, kterému věříte
A právě hrdinův vnitřní svět je jedním z nejsilnějších aspektů celé knihy. Mnoho recenzentů správně podotýká, že se Weirovi podařilo vytvořit unikátní charakter. Slyšíte vnitřní hlas člověka, který je sžíraný obrovským konfliktem. Je nesmírně inteligentní, ale není přehnaně přesvědčený o své genialitě – spíše naopak.
Používá navíc humor jako obranný mechanismus proti faktu, že může každou sekundu zemřít. Věda je součástí jeho mysli. A vytváří tak unikátní osobnost, kterou si zamilujete.
Spolupráce jako jediná cesta
K vědě se ještě musím vrátit. Celá kniha je protknutá spoluprací. Bez spolupráce nelze myslet ve velkém, nelze činit zásadní rozhodnutí a nelze překračovat hranice. Věda není pohádka. Není dokonalá. Ale dává naději. Dává důvod věřit v lidi a ve společný cíl. Spasitel je tak plný naděje, že mě osobně velmi zasáhl. A myslím si, že se z něj stane literární klasika.
První kontakt bez klišé
Následující odstavec je spoiler, byť odhalený rovnou v traileru filmu. Pokud nechcete vědět vůbec nic, klidně přeskočte a rovnou rychle utíkejte pro Spasitele do knihkupectví.
Spasitel je totiž knihou o prvním kontaktu naší civilizace s jiným inteligentním druhem. A nedovedu si vybavit jinou knihu, která by tento moment zvládla tak přirozeně. Není to kulisa. Není to efektní střet. Je to vztah vycházející z nutnosti přežití obou druhů.
Je plný nedorozumění, trpělivosti a hledání společného jazyka. Postupně se vyvine v intenzivní přátelství, které není sentimentální, ale hluboce lidské. A ano – v některých momentech vám možná zvlhnou oči.
Jedna drobná věc, která mi přece jen chybí
Když nad Spasitelem přemýšlím s odstupem, existuje vlastně jen jediná věc, která mi v něm dnes lehce chybí. Kniha vznikla v době, kdy umělá inteligence, ChatGPT a obecně jazykové modely nebyly tématem každodenních debat. Nebyly součástí našeho běžného myšlení o budoucnosti.
Je velmi pravděpodobné, že kdyby Andy Weir psal tuto knihu dnes, pracoval by s tímto motivem mnohem výrazněji. Umělá inteligence jako partner, nástroj, protivník nebo morální zrcadlo hlavního hrdiny by celý příběh posunula zase o kus dál. V kontextu vědy, spolupráce a přežití civilizace by šlo o nesmírně silný prvek.
Ano, vím, že je to trochu bláznivá představa. Aktualizovat román, který funguje sám o sobě výborně, je téměř kacířství. Přesto bych byl upřímně rád, kdyby někdy – třeba jen jako experiment – vznikla verze, která by s umělou inteligencí pracovala naplno a zasadila ji přímo do jádra příběhu.
Možná by to bylo jiné. Možná by to bylo komplikovanější. Ale jsem si téměř jistý, že by to bylo ještě o něco zajímavější.
Kniha, která nebude zapomenuta
Spasitel byl pro mnoho čtenářů nejlepší knihou roku, ať už ji zařadili do svých žebříčků za rok 2024 nebo 2025. Nedivím se tomu. Napsat takto propracované sci-fi, které je zároveň bez problémů čitelné pro každého, kdo miluje dobrodružné, lidské, strhující a zároveň něžné příběhy, není samozřejmost. Andy Weir zde definitivně potvrdil, že patří mezi literární hvězdy.
Jsem rád, že vzniká filmová adaptace. A upřímně doufám, že si ji užijeme stejně intenzivně, jako jsme si mohli užít samotnou knihu.
Autor tohoto článku je spisovatel, pracuje ve vedení nakladatelství a knihkupectví. Přednáší též o knižním světě, businessu a založil komunitu Knižní závisláci. Všechny názory uvedené v tomto textu jsou zcela soukromé a nereprezentují oficiální pozici žádné společnosti či oborové organizace. Máte-li jakoukoliv otázku či v článku najdete chybu, prosím napište na e-mail adam.pycha@gmail.com.